Chicago

Konečně po několika dlouhých zimních měsících vyjíždíme na delší výlet. Letošní zima vyjížďkám nepřála. Celou zimu jsme plánovali, zajet se podívat na zamrzlé Niagarské vodopády, ale bohužel nebyl téměř žádný delší mráz a tak se nám to nepovedlo.
A tak jsme přivítali změnu v každodenní šedi, kterou poskytovala možnost někam vyjet na delší dobu. Plán zněl: Navštívit Detroit, který je Mekkou amerického automobilového průmyslu a poté vzhůru do Chicaga.
Do Detroitu je to z Pittsburghu asi pět hodin a to bylo akorát tak dost, abychom se všichni (včetně řidiče) pořádně probudili. Jako první cíl jsme si stanovili Museum Henryho Forda, které je jedno z největších muzeí svého druhu na světě. Samotný popis uvedený na informačním letáku dává „jasnou“ představu o obsahu muzea.
„Muzeum Henryho Forda je monumentální ukázka Amerického zavádění nových postupů do praxe. Jsou zde zdokumentovány téměř 3 století technologických a kulturních změn. Kolekce muzea obsahuje přehled komunikační techniky, transportačních strojů, průmyslu, zemědělství a obyčejného života.“
Jinými slovy trochu mišmaš. Pokud by někdo očekával muzeum, kde se dozví vše co se týká automobilu, byl by asi zklamán. Ovšem pro lidi z technickým vzděláním je zde spousta zajímavých věcí. On totiž Ford nejen vyráběl auta, ale byl nucen postavit si zdroje energie a vůbec vše co bylo potřeba pro výrobu. Parní stroje mající ojnice dlouhé 4 metry a obrovské kola setrvačníků působily opravdu impozantně. Sekce Automobil v životě Američanů postihoval nejen vývoj samotných automobilů, ale také vliv, jaký měli auta na běžný život (drive-in, kina pro auta, atd.). 
Jako technika mne například překvapilo, že automatická převodovka se standardně montuje do vozů už od roku 1943. Tady je to sice běžná výbava většiny vozů, kterou si nemohu vynachválit, ale přiznám se, že v Evropě jsem se s ní nesetkal. Po prohlídce muzea, které nám zabralo celý den, jsme se rozhodli zajet si prohlédnout downtown.
Samotný Detroit nás překvapil přímo hrůzostrašnou kvalitou silnic. Tak špatné a nekvalitní silnice jsem v životě neviděl a na USA to bylo až neuvěřitelné. Objeli jsme střed města a zamířili na ostrov uprostřed průlivu spojujícího jezero Erie s menším jezerem St. Chair. Odtud byl celkem pěkný výhled na Detroit na jedné straně průlivu a Kanadské město Windsor na straně druhé. 
Byl slunečný i když velmi chladný podvečer a tak park na ostrově byl plný lidí kteří kroužili ve svých autech kolem ostrova, aby si trochu „užili čerstvého vzduchu.“ Na tento pohled si snad nezvyknu. Navíc většina lidí v Detroitu a tudíž i na ostrově byla černé pleti, což by vůbec nevadilo kdyby se nechovali na zdejší poměry nezvykle. K nejpopulárnějším sportům asi patřilo pití v autech, neboť každou chvíli zastavilo na parkovišti auto a posádka vyhazovala za velkého křiku láhve od piva přímo na parkoviště. Tím pádem tam bylo střepů jak ve sklárně a měli jsme obavy o naše pneumatiky. Navíc se schylovalo k večeru a všichni nás varovali, že Detroit není dobré místo po západu slunce.
Vyjížděli jsme z parku a ve vysílačce se ozvalo hlášení, že klukům v druhém autě se rozsvítila kontrolka dobíjení. Zatracené auta! Po prohlídce závady jsme zjistili, že se utrhl jeden z řemenů k posilovači řízení a alternátoru. No nazdar. Kde teď v pátek večer hledat místo kde nám to opraví! Naštěstí jsme členy AAA (American Automobile Association) a máme nárok na odtažení až do vzdálenosti 100mil zdarma. Teď se to hodilo, ale čekala nás smutná zpráva. Odtah není problém, ale žádný servis tady není otevřený nonstop a tak jedině až zítra ráno. No nic byla tma a tudíž nejvyšší čas vypadnout z města ven.
Tady jsme trochu doplatili na to, že Michigan není stát kterým se běžně projíždí a tudíž tam nebyl  takový počet motelů, abychom si mohli vybírat. Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec našli něco v naší cenové kategorii. Problém byl v tom, že ten motel byl používán spíše jako „hodinový hotel.“ V televizi jelo dost tvrdé „péčko“ a celou noc jsme slyšeli jen bouchání dveří a odjíždění a přijíždění automobilů. Ráno jsme přijeli do servisu a tam nám bylo řečeno, že oprava bude hotová asi v 11 dopoledne. No vzhledem k tomu, že bylo 8 ráno měli jsme čas si pořádně prohlédnout centrum.
Na rozdíl od jiných amerických měst má Detroit zajímavě seskupené mrakodrapy. Detroitské mrakodrapy vypadají jako by stáli na jedné podložce a jsou velice blízko sebe, přestože kolem je relativně dost místa. No konečně máme druhé auto a jedeme na západ směr Chicago. Na cestě jsme zastavili ve visitor centru, kde jsme získali velmi cenné informace o tom jakou cestou se dát do centra Chicaga abychom se vyhnuli zácpám. Díky těmto radám jsme se dostali bez problémů až do úplného centra kde jsme zaparkovali několik bloků od SEARS TOWER.
Ti z Vás kteří čtou občas mé články jistě ví, že milujeme pohledy z výšky a tak nepřekvapí, že padlo rozhodnutí první se podívat na Chicago z výšky a pak uvidíme co dál. 
SEARS TOWER je nejvyšší mrakodrap na světě a tak jsme si ho nemohli nechat ujít. Určitě nezaškodí několik faktů.


SEARS TOWER je 443 metrů (1454 feet) vysoká budova ve které je 110 poschodí. (stejně jako World Trade Center v New Yorku) Dvojitá anténa na střeše prodlužuje budovu na 1707feet. Stavba budovy trvala 3 roky a dokončena byla v roce 1973. Při dobré viditelnosti je z vyhlídkového patra 1353 feet nad zemí možno dohlédnout asi do vzdálenosti 80 mil na území tří států.
Po prohlídce Chicaga z výšky jsme se oddávali procházce kolem mrakodrapů. Mimo jiné jsme se postavili  na začátek bájné Route 66, která jako první americká asfaltová dálnice spojovala Chicago s Los Angeles.  Musím říct, že z dálky mi Chicago připomínalo New York, ale ve skutečnosti mne zde na rozdíl od New Yorku překvapila relativně klidná doprava, která se nijak nelišila od jiných amerických měst. Druhý den jsme se znova vydali na procházku po Chicagu. Zaparkovali jsme v architektonickém skvostu z roku 1964 - Marina City, což jsou dva 60-ti patrové mrakodrapy kruhového průřezu z nichž spodních 20 pater jsou parkoviště. Navštívili jsme také starý vojenský námořní přístav, jehož molo sloužilo mimo jiné jako tréninková plocha pro piloty z letadlových lodí. Po dvanácté hodině jsme vyjeli směr Pittsburgh. Po osmi hodinách jízdy jsme šťastně dojeli domů.