Grand Canyon of Pennsylvania

Jak jsem se doslechl, tak temer kazdy stat USA ma nejaky ten svuj Grand Canyon. Pennsylvania v tomto smeru neni pozadu. Vzhledem k tomu, ze je "jen" zhruba 250 mil od Pittsburghu stacil na to vikend. Jen tak pro zajimavost Ceska republika ma 173 mil na sirku a 306 mil na delku. Z vyletu po blizkem okoli jsme uz byli celkem znechuceni monotonim lesem bez moznosti vyhledu na okoli a nazev canyon daval nadeji na skaly a snad i vyhled po okoli.

Grand Canyon of Pennsylvania lezi v severni casti Apalacinskeho masivu, ktery je nejvetsim horskym masivem na vychodnim pobrezi. Bohuzel k nasemu zklamani se zadne velke skaly nekonaly. Jedna se jen o velmi hluboke (400 m) a strme udoli, ktere je ale porostle stromy! Po chvilce, nez jsme se probrali z pocatecniho zklamani, jsme se zacali zajimat co je tady vubec k videni. Je velkym kladem vsech americkych parku, ze se velmi dobre staraji o navstevniky.

Tento standard byl zachovan i zde a tak jsme se dozvedeli:

ze v kanonu ziji pumy (zde se tomu rika horsky lev)
ze neni problem videt medveda (dokonce zde byl i navod kde je hledat a jak je pozorovat)
ze zde zije asi 15 druhu hadu a z toho 3 smrtelne jedovati chrestysi

Po prohlidce welcome centra jsme se rozhodli podivat se trochu po okoli. Zacali jsme prohlidkou "hrany" kanonu odkud byl velmi hezky pohled na dno po kterem tece reka. Po ceste jsme potkali krasneho (asi) nejedovateho hada ktery na nas otviral hubu a vyplazoval jazyk a medvidka myvala ktery ovsem odmital predvest sve eskamoterske kousky s nadobim a stale pred nami prchal.

Dalsi cesta vedla na dno kanonu. Jak jsem jiz uvedl, kanon je velmi prudky a tak potok, ktery steka na dno vytvari krasne kaskadove vodopady. Brehy podel potoka jsou tak strme, ze v nekterych mistech musela byt postavena drevena lavka po ktere se schazelo. Fotka z pod vodopadu vsak dokazuje, ze pro cechy to zase tak strme nebylo. Sesli jsme dolu k rece a v ramci osvezeni byl zarazen prechod na druhy breh. Reka byla melka a tak se tento napad zdal velmi snadnym. Problemy nastaly az po vstupu do vody. Tak kluzke kameny jsem jeste nezazil a to uz jsem chodil po vice rekach. Navic v puli cesty jsme si vsimli napisu na druhe strane zakazujici prechazeni. Po teto zkusenosti jsme zvolili jinou cestu k poznavani dna kanonu. Dnem kanonu vedla cesta hojne vyuzivana cyklisty a turisty. Po dvou hodinach chuze z nas lilo jako z konve. Tim jak je kanon hluboky nedochazi v nem k velkemu proudeni vetru a slunce dokaze ohrat vzduch jako v troube. Znovu jsme tedy vzali na milost reku a nasli nejhlubsi misto s tim, ze se vykoupem. Voda byla fantasticka a proud tak silny, ze kdyz jsme plavali ze vsech sil proti proudu, zustavali jsme na miste.

Po ceste zpet jsme potkali strazce parku. Tady bych chtel vysvetlit rozdily od nas. V kazde zemi narodni parky musi mit nejake sve organy ktere prislusny park spravuji. U nas maji spise represivni charakter.

U nas je bezne, ze pri chytani ryb prijde porybny a chce videt, vsechny nalezitosti a vybaveni a v pripade sebemensi zapomenute blbosti okamzite udeluje postih. Tady ma ranger (ktery je zaroven porybnym) funkci spise pomocnou. Uz nekolikrat se u mne pri chytani ryb zastavil, jen aby se zeptal jak to jde, jestli jsem uz neco chytil atd. Totez v Grand Canyonu of Pennsylvania, zeptal jse jestli nepotrebujeme pomoct, jestli je vse v poradku a poradil nam kde se da pujcit kolo, protoze pesky z toho dlouheho kanonu (40 mil) pry mnoho neuvidime. Nastaval vecer a tal se bylo nutno poohlednout po miste na spani. Ve vetsine narodnich parku byvaji tzv. campsite coz jsou mista na stan nebo prives pro prirodni stanovani. Je to odlisne od campu vetsinou horsim vybavenim. Tady byly "jen" zachody a pitna voda, coz bohate stacilo. Ovsem nic neni zadarmo a tak i tady bylo nutno zaplatit. Bylo to organizovano formou samoregistrace tzn. vypsat formular, vlozit penize nebo sek do obalky a hodit do schranky. Vecer pak strazci parku schranku vybrali a donesli nam vypsany ucet. Za $11 za stan a auto to bylo prijatelne. Navic campsite lezel na hrane kanonu a tak to bylo nadherne prostredi. Nazbirali jsme drivi (to byla nejneprijemnejsi prace, protoze uz bylo sero a zvednout ze zeme hada v domeni ze je to klacek by urcite nebylo prijemne) a prozili krasny vecer za bzukotu vsudypritomnych komaru. Probudili jsme se do nadherneho lec chladneho rana a kochali se rozkvetlymi rododendrony, kterych jsou tady mistni lesy plne.

Protoze uz primo u kanonu nebylo co k videni vybrali jsme si za cil dalsi strme udoli asi hodinu jizdy od Grand Canyonu of Pennsylvania. Toto udoli lezi v nejvetsim souvislem lese v Pennsylvanii a doufali jsme, ze zde bude taky neco k videni. Vetsinu cesty jsme projizdeli lesem, ktery ma trochu jiny charakter nez lesy u nas. Hlavnim rozdilem je prostupnost. Zatim co nase lesy se daji temer libovolne krizovat kudy Vas zrovna napadne, americke lesy vypadaji spise jako prales. Huste, krovim porostle lesy, ktere jsou mimo cesty nepruchodne.

Prijeli jsme na vyhlidku odkud byl velmi pekny vyhled na okolni krajinu pokrytou hustym lesem. Z pohledu cecha a turisty obzvlast je to znechucujici, prijet na vyhlidku autem podivat se a zase jet dal, ale pri tak velkych rozlohach neni jine vychodisko. Presto se snazime co nejvice se pohybovat po svych i kdyz ne vzdy to ma pozadovany efekt. Pesi turistika je proto vhodna do mist, kde je vetsi koncentrace nejakych zajimavosti. V pripade, ze je neco zajimaveho tady a dalsi vec co stoji za shlednuti je o 20 mil dal tak to pesky nema vyznam tam jit, protoze je nutno vzdy pocitat s cestou zpet!