Hurikány

V poslední době jsme trochu omezili psaní příspěvků o našich cestách. Důvod je jednoduchý. Jsme v místě, které je jeden velký turistický ráj a jakákoli cesta přes 20 minut by vydala na celý článek. To ovšem má i jiný následek. Pomalu si zvykáme i na velmi neobvyklé věci a zdá se nám, že to nestojí za komentář. Tento příspěvek také není o naší výpravné cestě, ale o neobvyklém zážitku.

Jako každýstředoevropan si pod pojmem řádění přírodních živlů představujeme vichřici, krupobití, průtrž mračen. Podle našich silničářů je navíc přírodní katastrofa „nečekané“ každoroční napadnutí 5 cm sněhu v polovině listopadu.
Proto jsme při svých cestách dychtivě vyhledávali možnosti seznámit se s projevy skutečné nespoutané přírody.

První setkání s tornádem nás čekalo v Pensylvánii, ale bohužel jsme jej ani nezahlédli. Další příležitost jsem propásl asi o 2 minuty poblíž Lynchburgu. Byl jsem sice na místě dotyku se zemí první, ale vír jsem neviděl. Náš pobyt v Kalifornii přímo na tektonickém zlomu nebyl na „akční“ zážitky taky moc bohatý a každodenní slabé zemětřesení registrovaly jen citlivé povahy.

Nečekali jsme, že to pravé řádění přírodních živlů nás potká na Floridě. První zážitek byl krátce po příjezdu. Přijeli jsme na pláž a za chvíli se zamračilo jak na typickou bouřku. Mraky se začaly podivně spouštět dolů a bingo! Tornádo jako z učebnice. Asi 1km od nás. Mezi námi a tornádem žádná překážka! Chvíli jsme nechápavě zírali úplně zmrazení. Pak se dostavil zmatek, poměrně slušně podpořený faktem, že se tornádo vydalo směrem k nám. Nebyl čas na fotky, na rozmýšlení prostě na nic. Naštěstí silnice byla prázdná a v klidu jsme ujeli.

Hurikán Charley (13.8.2004)

Další zážitek se dal logicky očekávat. Florida totiž leží v tzv. Hurikánové zóně. To znamená, že každoročně tuto oblast přejde několik hurikánů. Už jsme zde načínali třetí rok a stále nic. Kolegové mne už začínali podezírat, že důvodem proč už neměli 2 roky hurikánové volno jsem já. Letošní sezóna měla být aktivnější a tak jsem se těšil, že něco zažijeme. Potkalo nás sice několik tropických bouří z nichž jsem jednu v klidu projel autem, ale to byla jen „silnější průtrž mračen“. Naděje nám svitla, když se v karibiku vytvořila tropická bouře Charlie. Hned z počátku bylo jasné, že Floridu tentokrát nemine. Odhadovaná síla byla 2 a tak se zdálo, že to bude pohodový ukázkový hurikán. Na pevnině se síla hurikánu sníží a mohla by to být krásná 1. Jak se hurikán tvoří a co znamená číslo u síly hurikánu krásně vysvětluje infografika na iDnes. (pro případ, že by se přesunula je uložena zde).

Vypadalo to, že je to záležitost 4-5 dní, kdy bude poblíž nás. Typický průběh cesty hurikánu je, že se pomalu pohybuje v karibiku a z teplé vody bere energii. Poté se vydá k severu a během několika dnů se přesune tisíce kilometrů a pomalu se vytratí. Jenže Charley se k nám moc nehnal. Vytrvale sbíral sílu v teplých vodách okolo Kuby (voda oceánu na pobřeží Floridy má běžně 27 – 30°C) a mohutněl.
Konečně udělal důležitou zatáčku a začal se rozjíždět na sever. Všechny meteorologické předpovědi a modely ukázaly, že jeho cesta bude „typická“. To znamená, že zpustoší Tampu a přilehlé okolí, přejde málo obydlené vnitrozemí severně od Orlanda a „vyřádí se v Georgii a Carolině


Nastal čtvrtek 12 srpna 2004 a hurikán se blížil pobřeží. Protože jsme byli v potenciální zóně vlivu, dostali jsme na pátek volno, uzavřely se školy a pobřeží v okolí Tampy se povinně evakuovalo, až do Orlanda. Šlo o to, že přímo přes Orlando nepřešel hurikán posledních 44 let (naposledy 9 září 1960 hurikán Donna a to ještě ne přímo přes město) a je z tohoto pohledu jedno z nejbezpečnějších měst na Floridě.
Očekávali jsme svou jedničku, a tak se chystaly hurikánové párty atd. Hurikán přes nás přejde někdy dopoledne a bude to pohoda. My jsme v duchu záviděli šťastnějším obyvatelům Tampy, kteří to uvidí z první ruky. No alespoň částečně nás to zasáhne a tak něco uvidíme.

V pátek 13 srpna 2004 ráno se situace změnila. Hurikán, místo aby se rychle posouval na sever, zůstal stát před pobřežím a stával se větším a větším. Když se dotkl pevniny měl sílu 4 a to už přestávala legrace. Navíc změnil směr a neposouval se k Tampě, ale k Orlandu!
Celý pátek byl „čekáním na katastrofu“. Bylo krásně, teplo, bezvětří a kdyby nebylo „hysterčících“ meteorologů v televizi, byl by to normální krásný den. Naštěstí všechny státní složky na tento případ měli vyřešené plány a tak vše jelo jak po drátku. Všichni byli vyzváni, aby po druhé hodině odpoledne pokud možno nevycházeli z domu a nepletli se na silnici. Byly odstraněny všechny předměty, které by mohli létat a omezilo se tak hlavní nebezpečí.

Největší nebezpečí při hurikánu je:

• z letících objektů
• padajících stromů
• staveb "alá" stůl, které se mohou chovat jako křídlo (např. benzínky)
• z přívalových dešťů.

Ve 5 hodin nás konečně zasáhlo jedno z ramen hurikánu. Jevilo se jako obrovská, neuvěřitelně rychle se pohybující silná bouřka. Rychlost pohybu této bouřky byla kolem 50 km za hodinu a k našemu překvapení to na zemi nevyvolalo nijak silný vítr. Nebezpečí toho ramena spočívalo v tvorbě malých, ale silných tornád na hraně ramena. Měli jsme štěstí a žádné poblíž nás nesedlo. Jak rychle bouřka přišla tak rychle odešla. Protože jako v pravých tropech je zde bouřka v létě denně nebylo to „nic extra“.

Mezi tím se upřesnil směr pohybu hurikánu a bylo jasno. Přejde přesně přes Orlando! To vyvolalo zděšení, protože tím že tady nebyl silný hurikán dlouhou dobu, byla tady spousta starých stromů, které představovaly skutečné nebezpečí. No s tím se už nedalo nic dělat.

Ty hodiny čekání byly nekonečné. Počasí bylo ideální a do západu slunce (20:00) to vůbec nevypadalo ani na bouřku a ne tak na hurikán. V televizi tvrdili, že oko hurikánu přejde nad Orlandem v 21:00. To snad není možné! Tak už jsem začal celkem nervózně ten hurikán vyhlížet. V tom se zvedl vítr, jak když přichází bouřka. Jediný rozdíl byl, že vítr nepolevoval, ale naopak sílil. Přihnaly se mračna a divadlo mohlo začít. A začalo. Vítr posílil odhadem tak na 60km/h a začalo pršet. No pršet je velmi poetické slovo, protože začalo pořádně chcát.
První co mne překvapilo byl směr větru, který byl z východu. Podle toho co hlásili odpoledne (střed hurikánu měl projít nalevo od nás) by mělo foukat z jihu. (hurikán se točí proti směru hodinových ručiček)


Ve zlé předtuše jsme to konzultovali s posledními informacemi meteorologů a předtucha se naplnila. Oko a tím střed hurikánu neproletí nalevo od nás, ale nad námi, nebo v naší bezprostřední blízkosti! Musím uznat, že jsme trochu ztratili klid, protože všechna naše okna jsou kolmo na východ!!!

V průběhu následujících 50 minut se rychlost větru postupně zvyšovala. Kupodivu zatím ten vítr byl poměrně stabilní a poryvy nebyly nikterak výrazné. Z východní strany nemáme žádné vysoké budovy ani stromy a tak se síla větru opírala přímo do našich oken. Tak silný vítr pochopitelně nefouká potichu a jak sílil vítr rostl i hukot a rachot, který postupoval celým domem. Do určité síly větru to vypadalo jak v zimě na horách, protože to kvílelo jako meluzína. Jen ta teplota byla jiná. Sice na místní poměry klesla, ale pořád byla 24°C.

To už to začínalo být vážné, neboť okna jen praštěla a narážely do nich nejen déšť ale i kousky listů palem, tráva a vše co vítr vzal v bažinách před námi. Rozhodli jsme se evakuovat všechny pokoje s okny a přesunout se do pokoje bez oken (šatny). On totiž stačil malý kamínek který by rozbil okno a náš zážitek z hurikánu by se mohl změnit v noční můru. Průběžně jsem kontroloval situaci venku a vydržet tam bylo těžší a těžší.

Při rychlosti větru kolem 100km/h se začalo ve vzduchu vznášet množství plechů, částí střech, kousků z reklamních billboardů a vůbec všelijakého materiálu. Vyjít ven bylo skutečně o život, protože dostat plechem, nebo kamenem tak tento článek už nepíšu. Dobře mi to připomněl kousek palmového listu, který mne zasáhl, při jednom z „výletů“ ven.


A to už se blížil střed hurikánu. Samotné oko nebezpečné není, protože tam téměř nefouká, ale oblast před a okolo tohoto oka. Vítr tam dosahuje nejvyšších hodnot a tvoří se tam tornáda. Zrovna v tom nejsilnějším větru se spustil požární poplach v našem domě. Ti kdo znají požární poplachy v USA si to dovedou představit a jen připomínám, že siréna se nachází v každém pokoji. Vám ostatním se to popisuje těžce. Jedná se o sirénu s velmi silným a pronikavým zvukem, který nedovolí, aby jste zůstali uvnitř. Co teď? Opravdu hoří? Máme jít ven? To snad ne! Tam se nedá vystrčit nos. Tak si alespoň všichni pro jistotu obuli boty (lepší se utíká) a zacpali jsme sirény, což snížilo intenzitu zvuku na snesitelnou úroveň. Já jsem se vydal ven zkoumat co se děje. Venku byla pravá sodoma! Naštěstí jsem potkal ostatní sousedy, kteří byli stejně vyplašení a ujistili jsme se, že nehoří. Nakonec jsem si vzpomněl, že vím, kde je požární ústředna a vydal jsem se zjistit co se děje. Samo osobě to vypadalo jak v akčním filmu. Na ústředně svítilo číslo okruhu, který spustil poplach a já se na seznamu na dveřích snažil přečíst co to znamená. To všechno při hustém dešti a rychlosti větru přes 100km/h. Cool! Nakonec jsem zjistil, že za to může voda ve spínači hlásiče požáru (takový ten „v případě požáru rozbij sklo“). Voda se tam asi dostala tím, že pršelo téměř vodorovně. Naštěstí hlásič asi po 10 minutách přestal vyvádět, ale i to stačilo. Bylo 21:10 a už jsme měli oko hurikánu na dohled. Začala vypadávat elektřina a totálně vypadl televizní signál. (teď už víme, že na dlouho, protože už nejde 3 dny). Díky totální tmě nebylo oko přímo vidět, ale byla jasně patrná hrana „díry“ v nízkých mracích. Okamžitě se začal měnit směr větru a bylo jasné, že okna zůstanou celá a to největší nebezpečí pro nás pominulo.

Zadní strana hurikánu už není tak nebezpečná a riziko představuje jen pro oblasti, nad kterými přešel střed, protože začíná foukat z opačné strany a co vyhnul vítr z jedné strany vyvrátí vítr ze strany opačné. No ale, už to nebyla taková hrůza a proti tomu co bylo před tím to byla vyložená pohoda. Kolem půlnoci už hurikán „vesele pustošil“ Daytona Beach a my mohli jít spát.

Ráno následující den bylo nádherně jako téměř vždy. Na první pohled nebyla patrná žádná velká škoda. Pokud nepočítám šílený nepořádek. Vydali jsme se na obhlídku okolí. Při bližším pohledu bylo patrné, že téměř každá střecha má nějaké šrámy. Za chvilku nám bylo jasné, že ne všichni měli tolik štěstí jako my. Viděli jsme, že náš strach o naše okna byl oprávněný. Jakmile se totiž okno rozbilo, v pokoji toho moc nezůstalo. Postupně jsme zjišťovali, že škody jsou větší než jsme čekali. V našem komplexu chyběly všechny brány, byly zbořeny fontány a hlavně spadl náš nejoblíbenější altán!!! To ale nebyl žádný dřevěný altánek, ale asi 10metrů dlouhá betonová stavba.



To ovšem nebylo nic proti tomu co nás čekalo za branou. Tak nějak musí vypadat výbuch atomovky. Všechny stromy které byly trochu košatější byly na zemi. Jen palmy které jsou na toto počasí přímo stvořené byly v pořádku. Snad žádná plocha větší než 2m čtvereční nezůstala celá, některé benzínky a opravny se zřítily celé. Na spoustu domů se zřítily stromy, většina křižovatek byla bez semaforů, které se odtrhly. Na letišti kousek od nás, ze zřítily hangáry a letadla byla poházena po celé ploše, prostě katastrofa. Pomalu se rozjížděly záchranné práce a raději jsme uvolnili ulice. Stačí si představit 150km/h vichr v ulicích Prahy nebo Brna a je jasné, jak to tady vypadalo.

Shrnutí

• Hurikán přichází z ničeho nic. (už chápu proč dříve bylo tolik obětí)
• Celý přechod hurikánu trval 1-2 hodiny
• V meteorologické stanici asi 1km od nás byl naměřen konstantní vítr 144km/h a nárazový vítr 169km/h
• Přes 600 tisíc lidí bylo bez elektřiny více než 3 dny a někteří budou více než týden
• Některé části města jsou taktéž totálně bez vody
• Byly zavřeny školy na dalších 10 dní a kvůli nefungujícím dodávkám elektřiny se nerozjedou ani někteří velcí zaměstnavatelé v okolí
• Ti evakuovaní z Tampy, měli možnost být u toho v Orlandu :-)
• I když se nám osobně nic zlého nestalo, myslím, že jednou to stačilo. (Když už by to mělo být znova tak ve dne!!! Noc to ještě zhoršuje.)

 

Další fotky situace přímo v Orlandu. (budou dostupne jen několik týdnů)

 

Hurikán Frances (5.9.2004)

Ani ne za 3 týdny, které se nesly ve znamení úklidu následků a kdy ještě ne všem byla zapojena elektřina jsme se dozvěděli, že našim hurikánovým zážitkům není konec. Hurikán s poetickým dívčím jménem Frances se rozhodl, že se při své cestě také podívá na Floridu. Aby to nebylo stejné jako minule tak tentokrát z východní strany.

To nebyla nejlepší zpráva, protože na východní pobřeží máme daleko blíže než na západní a tudíž není prostor k zeslabení síly hurikánu. Frances nebyl žádné ořezávátko a nakonec se z něj stal jeden z největších hurikánů. Naštěstí pro nás ne silou, ale rozlohou.
Ale i tak při vstupu na pevninu měl sílu 3, což není málo. Hlavní rozdíl mezi hurikánem Charlie a Frances byl postup. Charlie Floridou přímo proletěl a za 2-3 hodiny bylo po všem. Frances se pohybovala rozvážně rychlostí od 0 do 20km/h. To znamenalo že vítr o rychlosti 150 – 200km/h bičoval pobřeží i vnitrozemí kolem 12hodin. Celý hurikán nad námi přecházel neuvěřitelné 3 dny! Škody po hurikánu byly opět obrovské. Vzhledem k tomu, že Frances zasáhla pobřeží kam Charlie nedosáhl rozšířila se zóna devastace přes celou šířku Floridy. Domy které stály na pobřeží byly silně zničené, lodě zůstaly poházené po břehu a dlouhé pozvolně se svažující pláže vypadaly jako tankodrom. Postě pohroma. Vzhledem k pomalému postupu hurikánu stačila síla větru poklesnout a tak nejvyšší naměřená hodnota u nás byla pouhých 110.4km/h. Což už byla pouze „legrace“. Nakonec stačí vystrčit hlavu z okna při jízdě na dálnici v podobné rychlosti a hned je jasné že to nebylo tak strašné. Škody přesto nevynechaly ani naši část Orlanda, ale jejich výše nebyla tak závratná jako posledně. Jednalo se většinou o promáčené domy a stržené střechy, které dostaly zabrat při předchozím hurikánu. Největší pohromou se nakonec stala voda, protože 3 dny lijáku se někde projevit musí. A tak kromě škod způsobených větrem nastaly škody způsobené stoletou vodou. No a protože Florida je rovina záplavová oblast byla opravdu slušná. Našemu komplexu se ale voda našt ěstí vyhnula.
Pokud mate rychle připojeni můžete se podivat jak vypadal přechod hurikánu na dopplerově radaru. (Velký 3MB soubor) Náš apartment je tam kde je křížek v kolečku.

Hurikán Jeanne (26.9.2004)

Asi týden po hurikánu Frances se vytvořil v Karibiku hurikán Jeanne. Byli jsme ujišťováni, že tentokrát půjde zcela jinam. Dozvěděli jsme se jen, že už má na svědomí přes 1000 lidských životů a tudíž to není žádná lokální bouřka. Zrovna jsme předávali projekty a a tak jsme ho pustili z hlavy.
Až v pátek 24.9.04 jsme zjistili, že Jeanne míří na Floridu a přijde následující den v sobotu 26tého. Abych řekl pravdu nechtělo se nám to věřit. Třetí velký hurikán v 6 týdnech?! To snad není pravda. Trochu nás zasáhla panika, protože doma nebyla žádná voda, nic extra k jídlu a prázdná nádrž auta. Proto jsme vyrazili do obchodů a k našemu překvapení se nekonala panika známá z předchozích hurikánů. V obchodech bylo všechno a jen na benzínce bylo nebývale plno. Prostě všichni už byli tak jako my unavení s všech těch katastrof. Další průběh byl typický. Bylo vyhlášeno zákaz vycházení a čekalo se až to přejde. Charakterem byl hurikán Jeanne něco mezi Charley a Frances. Stejně jako Frances přišel z východu a i trasa byla podobná. Naštěstí rozměrem nebyl tak velký a podobal se hurikánu Charley. Rychlost postupu byla větší než předchozí hurikán, ale i tak přecházel 2 dny. Prostě krásně zkažený víkend. Rychlost větru se pohybovala u nás kolem 100km/h a tak to byl nejslabší hurikán sezóny. Škody byly opět značné, ale abych řekl pravdu, ani jsme je moc nepozorovali, neboť vše co šlo už zničily předchozí dva hurikány.

Pokud mate rychle připojeni můžete se podivat jak vypadal přechod hurikánu na dopplerově radaru. (Velký 3MB soubor) Náš apartment je tam kde je křížek v kolečku.