Monterey Bay - Velryby

Trocha teorie na začátek:

Šedé velryby měří kolem 14 metrů na délku, jsou šedé barvy a kůži mají posetou bílými skvrnami. Tyto velryby mají nejdelší "migrační trasu" ze všech známých zvířat. Migrují přes 19500km z jejich letního působiště v oblasti Beringova moře (kde se krmí) do jejich zimoviště v Baja California (Mexiko), kde přivádějí na svět mláďata a zpět. Počet takto migrujících velryb se odhaduje na 25 000 kusů a jejich počet v posledních letech stoupá.

Tyto velryby jsou velmi snadno pozorovatelné neboť kopírují pobřeží. Migrují pomalu rychlostí 5-8 km/h a zpravidla se 3 - 5 krát nadechnou, než se na 2 - 10 minut potopí. Tento cyklus opakují celou cestu. Velryby cestují samy nebo ve skupinách 2 - 10 velryb.

Šedé velryby se tak vyskytují v okolí Monterey Bay dvakrát. První výskyt "JIŽNÍ TAH" trvá od začátku prosince do poloviny února s maximem výskytu v polovině ledna. Podruhé "SEVERNÍ TAH" proplouvají kolem od půlky února do konce května s maximem v březnu, kdy migrují zpět k břehům Aljašky.

Monterey Bay je nejlepší místo podél celého Kalifornského pobřeží k pozorování velryb. Je to proto, že velryby kvůli své bezpečnosti volí cestu "mělkými" pobřežními vodami. Monterey Bay je však tvořena kaňonem a tak se velryby přibližují co nejvíce k pobřeží. A tak zatím co například v okolí San Francisca velryby nepřiplují blíž než 25km k pobřeží, v okolí Monterey je možné spatřit velryby už ve vzdálenosti 7km od břehu. Podmořský kaňon je pro šedé velryby velmi nebezpečný, neboť jsou zde terčem častého útoku svých vzdálených příbuzných - Kosatek. Je to neuvěřitelné, ale prý nejedna výprava za pozorováním velryb skončila šokem pro účastníky, neboť jen bezmocně přihlíželi jak kosatky napadly mládě velryby a trhali ho na kusy. Prý dost drsná podívaná obzvláště pro děti.

To byla teorie. A teď jak to bylo v našem případě.

První pozorování velryb v naší rodině jsem neprováděl já, ale má žena Dana. Zatím co jsem se potuloval po jihu USA ona s kolegy obdivovala velryby na opačném konci Ameriky. Video a fotky které přivezla byly fascinující. Bylo to v zálivu Cape Cod v Massachusetts, kde se velryby krmí.
Když jsme se dozvěděli, že velryby je možno pozorovat i v Kalifornii tak pouze prohlásila "JEDEM". Bohužel na podzim nebyl o výlety zájem a tak se nejezdilo. Proto jakmile jsme se dozvěděl, že se zase jezdí neváhal jsem a objednal lístky pro mne a mé kolegy. To se ukázalo jako dobrý tah, neboť bylo totálně vyprodáno. Počasí bylo naprosto ideální pro vyjížďku po moři. Teplota v přístavu byla 17°C, slunečno a téměř bezvětří. Po zaregistrování jsme šli něco pojíst.. Tady bylo zapotřebí dat si pozor. Dohromady bychom dali zkušenosti z mnoha oceánů, ale nikdo z nás neměl žádné zkušenosti s plavbou po Pacifiku. S tohoto důvodu byly zavrhnuty topinky, špagety a jiná jídla která dělají problémy při "zpětném chodu". Asi inspirováni mořskými vydrami, které soustavně pojídali v přístavu škeble jsme si dali Clam Clowder. To je hustá polévka ze škeblí, která se podává ve vydlabané kulaté bulce. Nám připomíná spíše klasickou omáčku. Je pochopitelně dost "cítit" rybinou a jistě by se našlo dost lidí, kterým by začalo být špatně už z jídla, aniž by vstoupili na palubu nějaké lodi. Nám to ale chutnalo a tak jsme se po uspokojení žaludku začali psychicky připravovali na nalodění. Tady musím připomenout, že nesnáším kolotoč a podobné atrakce a tak jsem měl jisté obavy. Při nastupování na loď nám bylo divné, že vše na lodi je totálně mokré a kromě vnitřku se nedá nikde sedět, ale co se dalo dělat.
No vyjeli jsme. Jízda po Bay probíhala v pohodě. Loď pobrala asi 40 pasažérů a to bylo tak akorát, abychom každý zaujal místo u zábradlí na palubě. Vlny sice byly, ale to bylo jen takové pohupování, takže se to dalo vydržet. Cestou bylo vidět spoustu lachtanů o které není na pobřeží Kalifornie nouze. Na souši většinou jen leží, ale jak se dostanou do vody jsou to velmi mrštná zvířata. Za chvilku jsme vyjeli ze zálivu na otevřený oceán. Počasí doznalo kvalitativní změny, neboť vzduch už neměl příjemných 17°C, ale začal mít teplotu vody (12°C). Mírný vánek se změnil v silný vichr a každý okamžitě oblekl vše co měl. Daleko znatelnější změna měla název - vlny. Takové vlny, jsem ještě nikdy neviděl. Každou chvíli jsme byli na vlně, takže jsme měli rozhled jak na majáku a v zápětí jsme se propadli tak, že všude kolem byla jen voda do kopce. Asi třetina lidí začala zvracet a někteří dost intenzivně. Každý se křečovitě držel zábradlí, protože kdo se pokusil o chůzi bez držení potkal vzápětí dost tvrdě palubu. (což se několikrát stalo). Kupodivu se nám to líbilo a tak jsme si to celkem užívali. Po hodině takové plavby jsme uviděli první velryby. Jednalo se jen o vodotrysky a než jsme k nim dojeli tak zmizely. Kapitán vypnul motor a rozhodl se, že počká na další skupinu. Dá se říct, že je tam velrybí dálnice a my jsme jen čekali u cesty. Spousta lidí se už těšila, že "divoká" jízda skončila, ale to nejhorší nás teprve čekalo. Jakmile jsme totiž nejeli do předu tak jsme ztratili poslední jistotu ve vlnách a vlny si dělali s lodi co uznaly za vhodné. A tak loď chvilku jela do předu, hned na to couvala dolu. Občas se postavila bokem k vlnám a jezdila jak výtah nahoru - dolů, atd. No zkrátka moc dobré! Do toho všeho ledový vichr a mořská tříšť. Nebylo divu, ze ti kteří měli na mále při plavbě se okamžitě začala oddávat krmeni ryb. Mě se to taky moc nelíbilo, ale za čas jsem si zvykl a snášel jsem to kupodivu dobře. Teď už vím proč ta mořská bioložka, která dělala průvodce všem tak vehementně vnucovala léky proti mořské nemoci.
Za chvilku připlula další skupina velryb. Pozorovali jsme je dokud se nepotopily a naše průvodkyně prohlásila, že na ně počkáme. Podle jejího názoru se musí do 10 minut vynořit. No nepodařilo se a tak jsme čekali na další skupinu. Opět skupinka velryb, která se párkrát nadechla a byla pod vodou. Opět čekání na vynoření a opět nic. No nevím, buď to nemají prozkoumané, nebo je mořské dno plné koster z utopených velryb. Takových skupin jsme ještě viděli několik. Tyto velryby jen proplouvají a tak vše co bylo zpravidla vidět byl hřbet, pára a párkrát ocas. Taky jsme viděli hejno delfínu, ale to nám stále unikalo, protože to byl nějaký plachý druh. Hodinu trvalo bezvládí a viděli jsme asi 5 hejn (3-4ks každé) velryb. Co se týká velryb tak jsme byli spokojeni, protože se nedalo čekat, že nám "vylezou až na palubu" a ten počet byl obdivuhodný. Kapitán otočil loď a hurá po větru zpět. V ten okamžik navlhlo i to co zůstalo nedopatřením suché, protože vlny občas vystříkly na palubu. No alespoň trochu spláchly poblitou palubu. Letni vyjížďky jsou prý daleko lepší, protože se tam velryby krmi a ne jen projíždějí. Ale to už nejsou šedé velryby, ale úplně jiný druh. Přesto se dá se říct, že to byl super zážitek!

PS: V pondělí v práci spolupracovníci (surfaři) nadšeně popisovali jaké byly parádní vlny. Když jsem jim pověděl kde jsem si je užíval já, tak mne prohlásili za blázna a "nezkušeného suchozemce". Oni by prý při takových vlnách na oceán nejeli.