Panenské Ostrovy
Probírali se možnosti od Mexika počínaje a Jižní Amerikou konče. (muselo to být do 6 hodin letu a nesměl jsem zruinovat rodinný rozpočet). Po zvažování pro a proti jsme se rozhodli zůstat na území USA. (nakonec snažíme se tady poznat USA ne :-))
Tím pádem jsme měli na výběr dvě možnosti Puerto Rico a Americké Panenské Ostrovy (dále jen US Virgin Islands popřípadě U.S.V.I.). Už delší dobu mi v emailu leží od známého neustále se opakující pozvání na pobyt na Virgin Islands, a tak bychom ho mohli tentokrát vzít za slovo. Navíc jsme zjistili, že jeho byt bude v době kdy tam chceme přijet prázdný, a tak není co řešit. Takže místo určení je taky dáno.
Tedy vzhůru do zjišťování detailů o místech našeho pobytu.
Poloha
Americké Panenské ostrovy leží v pásu ostrovů zvaných Antily. Souostroví Antil tvoří tzv.Velké Antily ( Bahamy, Dominikánská republika, Haiti, Jamajka, Kajmanské ostrovy, Kuba, Puerto Rico, Turcs & Caicos )
a
Malé Antily ( Anguilla, Antigua, Aruba, Barbados, Barbuda, Bonaire, British Virgin Islands, Curaçao, Dominica, Grenada, Guadeloupe, Isla Margarita, Martinik, Saba, Saint Eustatius, St. Barts, St. Kitts a Nevis, St. Lucia, St.Martin a Saint Maarten, SaintVincent a Grenadiny, Trinidad a Tobago a U.S. Virgin Islands ).
Díky tomu, že Columbus se domníval, že přijel do Indie nazývalo se toto území Indií (Indies). Po vyjasnění tohoto omylu se přešlo k používání nazvu západní Indie (West Indies), které se na ostrovech používá dodnes.
Souostroví U.S. Virgin Islands je tvořené třemi hlavními – St Thomas, St Croix a St John a asi šedesáti dalšími ostrovy a ostrůvky a je jedním z nejoblíbenějších a nejlépe vybavených karibských prázdninových cílů. Luxusní prázdninové resorty, flotila výletních lodí, které vyjíždějí na okružní plavby, pláže, korálové útesy – to vše sem přivádí více než dva milióny návštěvníků ročně.
Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk
Ostrovy zaujímají plochu 350 km2 a žije tu 120 000 obyvatel, Hlavním městem je Charlotte Amalie na ostrově St. Thomas. Ostrovy patří k USA. Oficiálním jazykem je angličtina, mluví se i španělsky, kreolsky a francouzsky. Pro ekonomiku země mají největší význam turistický ruch a rafinérie nafty. Nejdůležitějšími partnery jsou USA a Puerto Rico.Vstupní formality
Pro turistické cesty je nutné mít pas platný nejméně 6 měsíců po návratu a americké vízum. Většina letů je s mezipřistáním v USA, takže je nutné mít i americké vízum. Při příletu se musí předložit zpáteční letenka. Zdravotní rizika – úpal, dehydratace, horečka dengue.Letecká doprava, doprava na místě, časové posunutí
Letiště je na ostrovech St Thomas i St Croix. Z USA je sem několik přímých letů, z Evropy se většinou na Panenské ostrovy letí přes Miami nebo San Juan (Puerto Rico). Je také dobré letecké spojení mezi Americkými a Britskými Panenskými ostrovy. Mezi jednotlivými ostrovy jezdí trajekty poměrně často, je zde i mnoho společností, které pronajímají jachty. Po ostrovech je nejlepší jezdit pronajatým autem, motocykly a kola se příliš nedoporučují. Jezdí se vlevo. Časové posunutí oproti ČR je mínus 4 hodiny.Klima
Ostrovy mají stálé počasí s průměrnou teplotou od 22°C do 27°C a voda Karibiku je příjemně teplá celý rok. Takzvané období dešťů nastává mezi zářím a listopadem, kdy může pršet až pět dní v měsíci. Vrchol turistické sezóny je od prosince do května, nejlepší období pro návštěvu země je mimo toto období, protože letoviska nejsou přelidněná a ceny klesají až o třetinu. Navíc časové období mezi dubnem a srpnem je vhodnější pro potápěče, protože v tu dobu je klidnější počasí a voda čistší a průzračnější.Příroda
Ostrovy pokrývají částečně husté subtropické lesy, částečně tu jsou suché oblasti s kaktusy. Na pobřeží se vyskytují i mokřiny s mangrovníky. Mezi zdejší typické rostliny patří různé druhy palem a nádherně barevné bougainvillie a voňavé jasmíny. Ostrovy jsou obklopeny korálovými útesy. Na ostrově nežijí žádná člověku nebezpečná zvířata. Fauna je taktéž subtropická s množstvím ještěrů, kolibříků, motýlů, vodního ptactva, ale i divokých prasat, které tvořily oblíbené spestření jídelníčku prvních mořeplavců.Historie
V předkolumbovském období byly ostrovy obývány Kariby, kteří se živili primitivním zemědělstvím a rybolovem. Pro Evropu byly objeveny druhou Kolumbovou výpravou. Španělé je nekolonizovali, ale při lovech otroků původní indiánské obyvatelstvo zcela vyhubili. V roce 1672 zde založili první osady Dánové, ve druhé polovině 19. století začali o ostrovy projevovat zájem mluvčí amerického expansionismu a na jejich podnět začali vládní emisaři vyjednávat s Dánskem prodej souostroví. Přestože na základě plebiscitu Dánsko rozhodlo ostrovy prodat a dohoda byla podepsána, senát odmítl v roce 1870 dokument ratifikovat a ten nevešel v platnost. Neúspěšně skončily podobné pokusy i v letech 1893 a 1902. Ke změně stanoviska Senátu došlo v průběhu první světové války, kdy se v USA projevovala silná obava z eventuálního obsazení ostrovů Německem. V roce 1917 schválil Kongres vyplacení sumy 25 milionů dolarů a ostrovy přešly do majetku Spojených států.Panenské ostrovy mají statut nezačleněného území Spojených států s vnitřní autonomií danou organickým aktem z roku 1936 a několika pozdějšími změnami. Americká ústava platí v omezené míře, území podléhá americkému ministerstvu vnitra. Parlament má omezené legislativní pravomoci, výkonnou moc má přímo volený guvernér. Podle zákona z roku 1927 se stali obyvatelé ostrovů americkými občany. Od roku 1973 volí svého zástupce do sněmovny, který však nemá hlasovací právo
DEN 1 – Sobota 19.3.2005
A je to tady! Konečně začíná dovolená. Sbalit plavky a ručník na sebe šortky a tričko a hurá na letiště! Jenže Florida nebyla nějak připravená na naše nadšení a zahnala nás zpět domů teplotou 5°C. To je snad rekordně nízká teplota!!! A zrovna když odjíždíme. Dobrá, dobrá, tak tedy kalhoty a mikinu a hurá na letiště!Cíl San Juan Puerto Rico. Za pár minut po startu se dostáváme nad oceán a díky dobré viditelnosti se s Honzou předháníme kdo pozná víc pláží. Ještě stále vidíme pláže, když se pod námi objevují ostrovy. To už jsou Bahamy?! Takový kousek? Hned si poznamenávám první poznámku „ ... zajet někdy přes víkend na Bahamy ...“ To se snad dá i doplavat. Bahamy ale není jen jeden ostrov a jsem překvapen, že nad nimi letíme víc než hodinu. Počasí nám přeje a tak můžeme obdivovat krásně modrou vodu, pláže, písčité duny těsně pod hladinou a spoustu malých ostrůvků.
Postupně ostrovy mizí a v dáli se objevují kopce. Zprvu jsme si mysleli, že to bude Hispaniola (Dominikánská republika + Haiti), ale byli jsme vyvedeni z omylu s tím, že je to už Puerto Rico. Po přiblížení vidíme, že ostrov vypadá zcela jinak než ostrovy na Floridě, popřípadě Bahamy. Tím hlavním rozdílem je přítomnost strmých a poměrně vysokých kopců. Jen poměrně malá část je rovina. Při pohledu z letadla kupodivu ostrov vypadá jak klasická Amerika. Dálnice, továrny, města a co nás překvapilo jsou paneláky v některých městech. Ale to už je tady trochu neklidné, ale přesto pohodové přistání. A jsme v Portoriku. Pro dnešek je to ale pro nás jen přestupní stanice. Letiště je standardní jako všude jinde. Začínáme hledat naši další leteckou společnost a trochu se dostáváme do problémů, protože co se informací týká, je to trochu chaos. Nakonec se ale vše vyřešilo a už stojíme v řadě na check-in u Cape Air.
Při pohledu na letištní plochu zjišťujeme, že letiště není až tak standardní, protože venku stojí takové letadla, které známe jen z filmů (historických) a já jsem si myslel, že nic takového už nelétá. No to bude zajímavé! Při vystavování palubní vstupenky jsme dotazováni na váhu a jsou nám vážena všechna zavazadla včetně kamery. Trochu jsem v pokušení nahlásit a nechat zvážit i bal9ček žvýkaček, který mám v kapse a není součástí žádného vážení, ale nakonec si to rozmýšlím. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a čekáme na nástup do letadla. Konečně přichází náš čas a zřízenec nás odvádí na letištní plochu. Stále přemýšlím, že tady něco chybí a za malou chvíli na to přicházím. No přece letadlo!!!
Nakonec přicházíme k malé Cesně. No už jsem letěl i v menším (ale bylo v lepším stavu), ale ne přes moře! Jsme vybíráni podle váhy a nastupujeme. Když vidím to letadlo napadá mne, že jsem měl taky nechat zvážit ty žvýkačky! Je nás 8 cestujících a protože místa je málo, jeden z cestujících sedí vedle pilota. Takže slušně narváno. Venku je 33°C a letadélko je tedy krásně vyhřáté což jak později zjišťujeme se letem nezmění. Přes určitou nedůvěru bez problémů vzlétáme. Pilot klábosí s cestujícími a letí po paměti. Cestování tím pádem získává zcela jinou atmosféru a pilot vypadá že to nějak „trefí“. Matně si vzpomínám na požadavek neprůstřelných dveří k pilotovi.
Letiště v San Juan je téměř na pláži. Počasí je idylické a tak můžeme pozorovat pobřeží, útesy a to jak nad tak pod vodou. Díky nízké výšce (poletíme jen 160 km a tak není čas stoupat vysoko) je vidět lodě, rybáře a spoustu malých ostrůvků. Je pořád se na co dívat a tak chvílemi nevím jestli vzít kameru nebo radši foťák. Za chvilku se před námi objevují siluety hor které dávají tušit, že co se týká ostrovů je před námi plno. Hned první větší (na východ od Puerto Rica) je Saint Thomas, který je naším cílem.
Přistání probíhá v pohodě. Právě diskutujeme o tom, že se do tak malého letadla nemohly vlézt všechny kufry, když nám oznamují, že náš kufr zůstal v San Juan. Vcházíme do haly a zíráme. Ona to totiž ani hala není. Jedná se jen o přístřešek jednou stranou otevřený do ulice. Teplotu odhadujeme na cca 40°C, u stropu se líně točí ventilátory a všude plno lidí, řevu a zmatku. Ty v... to jsou snad opravdu tropy! Síla!
Hledáme půjčovnu aut abychom odsud co nejdříve vypadli. Nacházíme „pult“ s hrdým nápisem AVIS a v něm s absolutním klidem úřadující recepční. Nakonec se dostáváme na řadu a vycházíme s klíčem od auta. Většina aut na parkovišti (i těch co se půjčují) má nějakou drobnější či větší vadu na kráse. Jsme dovedeni k našemu autu pochybně vypadajícím individuem, které si za to žádá bakšiš. Z parkoviště odjíždíme bez jakékoli ověření, že auto je naše a že jsme zaplatili. To mi vnuká myšlenku, že příště tu trapnou a nepříjemnou proceduru s rezervacemi a placením rovnou vynecháme, ale na nějaké filozofování není čas, protože přichází hlavní zábava dnešního dne. JÍZDA VLEVO.
Proč se zrovna na těchto ostrovech jezdí vlevo přesně nevíme. Asi nejpravděpodobněji zní historka, že je tak proto, že první motoristé byly zdržováni mulami, které chodily normálně vpravo a tak z neustálého předjíždění udělali pravidlo. No a muly se vytratily, ale pravidlo zůstalo. Pěkně divné vysvětlení co? A to je to nejpravděpodobnější, těma šílenějšíma nebudeme zdržovat. Takže sedíme v autě s normálním pravostranným řízením a máme vjet do levého pruhu. Nikdy jsem nevěřil, že budu mít takové zábrany! Nakonec se přemůžu a jedeme. Zdá se, že to nebude takový problém prostě se jede vlevo. Tento pocit trvá asi 10 minut, než se přijede k první pořádné křižovatce. Bohužel musíme odbočit doprava. Křižovatka je plná poměrně neukázněných řidičů, pro které jsou světla pouze doporučení, navíc je 14:30 a pravě vypuká místní dopravní špička. Aby to bylo veselejší mění se počet pruhů a my stojíme první na světlech, takže nemůžeme plynout s davem. Okamžitě si vzpomínám na šrámy na většině aut a je mi jasné, kde je vzaly. Po několika korekcích (pokud tak můžu nazvat Daniny výkřiky „ kam jedeš!!! Tam ne!!! Špatně!!!) se správně zařazujeme a pokračujeme.
Projíždíme hlavním městem US Virgin Islands Charlotte Amalie. Titul město je poměrně nadnesený, protože za cca 10minut se dá projet na délku, ale nakonec co se dá očekávat na ostrově, který má 21 km na délku a asi 5 km na šířku. Pokračujeme do východní části ostrova, kde bude náš dočasný domov. Po asi půl hodině bláznivé jízdy odbočujeme na vyhlídku, ze které je vidět na okolní ostrovy. Naskýtá se nám naprosto fantastický pohled na azurově modrou vodu na pláži a blízké i vzdálené ostrovy.
Z úžasem zjišťujeme, že kousek od této vyhlídky bydlíme a tak jsme vlastně doma. Po příjezdu do komplexu vyřizujeme pár formalit, vyzvedáváme klíče a už jsme tady.
Byt je sice malý ale útulný, prostě ideální na týdenní dovolenou. To už je šero a začínáme se shánět po něčem k jídlu. Protože jsme po cestě viděli jen pár restaurací s rychlým občerstvením radši si necháváme poradit od majitele bytu kam teď. Restaurace ležela přímo v přístavu a byla to jak je tady zvykem vlastně zahrádka. Noc přišla jak když se vypínačem zhasne, ale na to jsme zvyklí z Floridy. Jídlo bylo skvělé a jediné co nás překvapilo byli obrovští leguáni, kteří se proháněli všude kolem. Nakonec jsme zjistili, že je to místní nejběžnější zvíře a je všude kam se podíváme. Seděli jsme na zahrádce, pili místní drinky a pozorovali hvězdy ve kterých tady měli nějaký chaos, protože Orion snad nemůže být přímo nad hlavou. Čas jít na kutě.
DEN 2 – Neděle 20.3.2005
Je ráno. Co teď? Rozhodujeme se prozkoumat okolí a pak se uvidí. Rozhrnujeme žaluzie a ... lešení. OK vylézám na lešení a přímo před sebou máme nádherný výhled na malý přístav pro jachty. Co výhled! Kdybych chtěl tak na některou loď "téměř doskočím" přímo z balkonu. Tomu říkám pohled z okna!V přístavu je poměrně rušno, protože Ti co vyjíždějí na ryby mají nejvyšší čas vyjet. Hned za přístavem je pláž! Paráda! Jdeme! Pro nás suchozemce je přístav vždy příjemné místo k procházce, protože se tam dá vidět spousta zajímavých věcí a tak nám to trvá než se odsud vymotáme. Pláž kterou jsem viděl není jedna, ale dvě pláže přičemž jedna je kamenitá a druhá písčitá. Z čeho jsme všichni paf je čistota vody.
Ne že by u „nás na Floridě“ nebyla voda čistá, ale toto jsem ještě neviděl. Čistota vody si nezadá s vodou v bazénu a díky písku je barva vody úplně tyrkysově modrá.
Vlny téměř žádné. Něco podobného jsem viděl v prospektech cestovních kanceláří, ale na živo ještě ne. Teplota vody příjemných 27°C vzduch 33°C tak už jen zbývá najít stín palmy, kterých je na pláži plno a dovolená může začít. Zkoušíme vodu, procházíme se, ale za chvíli se nám zdá , že to slunce trochu moc pálí. Ono už je poledne! Nejvyšší čas se stáhnout na pár hodin do stínu příjemné hospůdky. Polední slunce je na ostrovech pořádně silné a moc se nevyplatí si s ním zahrávat. Nakonec první co jsme při vstupu do apartmentu uviděli, byl nachystaný opalovací krém s faktorem 70+. My jsme na slunce zvyklí, ale přesto používáme „doma“ faktor 50+. Sedmdesátka je ovšem síla, kterou jsme ještě neviděli. To snad můžou používat hasiči místo azbestových obleků při požáru. Vyběhnout na půl hodinky ven nenamazaný nebo použít nižší faktor než 20+ se může setsakramentsky nevyplatit. Nakonec takových obětí bylo všude kolem plno.
Po obědě se vydáváme na prohlídku malého městečka či spíše přístavu Red Hook. Taktéž je třeba něco nakoupit k jídlu, ať nejsme závislí na restauracích. Nevěřil jsem, že bude takový problém najít potraviny, ale nakonec se nám to podařilo. Tady se projevila nepříjemná druhá tvář ostrova. Ceny. Tím že se jedná o malé ostrovy, téměř vše se dováží. Navíc se vše dováží v poměrně malém množství a tak ceny i úplně obyčejných věcí dosahují poměrně velkých částek. Na druhou stranu se zde neplatí daně z prodeje (DPH – sale tax). Jenomže vzhledem k tomu, že tyto daně jsou na potraviny malé či žádné i v kontinentálních státech, moc to nepomohlo. Tady podotýkám, že jsme nakupovali v obchodě pro místní a ne pro turisty. Ale žádné zdržování, protože nás čeká to na co se nejvíc těšíme - potápění či spíše jen šnorchlování. Najít Coki Beach která je vyhlášená svým útesem nebylo tak jednoduché, protože místní systém značení by zasloužil reorganizaci.
Pláž je poměrně malá a písčitá. Na jedné straně končí útesem a na druhé je mys, na kterém stojí park Coral World. Měli jsme poměrně štěstí, že tam nebylo nikterak plno a vydáváme se do vody. Jenom strčíme hlavy do vody, hned jsme venku a hulákáme s Honzou jeden na druhého, jestli to vidí taky. Vypadalo to jak kdybychom omylem vlezli do sádek. Všude kam jsme se podívali byly ryby. Paráda! Potápěči, kteří se právě vraceli od útesů, si všimli našeho nadšení a dali se s námi do řeči. Kromě běžných frází nám dávají pár tipů kam se máme vypravit a dávají Honzovi dárek - kost. Zírám na ně a oni vysvětlují, že je to obyčejné lisované žrádlo pro psy (Pedigree?) a že to mají místní ryby nejraději. Vzhůru tedy do vody. Voda je průzračná a za chvilku opouštíme písčité dno a připlouváme k útesům. Dno klesá asi tak do 7 - 15 metrů, ale zdá se to jako by to byly metry 3. Na dně je vidět každá malá rybička a korál stejně jako v kdybychom plavali v bazénu. Pomalu se přibližujeme ke stěně útesu a už vidíme první korály a pochopitelně korálové ryby. Nejsme poprvé na korálových útesech, ale toto mne velmi příjemně překvapilo. Asi je to tou čistotou vody, protože se vše zdálo jasné, čisté, barvy ryb jen zářily, vše bylo na dosah prostě pohádka. Honza pořád vykřikoval do šnorchlu, až jsem měl strach, že se zapomene a utopí. Všude bylo plno mořských ježků a tak bylo třeba dávat pozor, aby s námi některá vlna nehodila o útes což by znamenalo opravdu hluboký zážitek. Každé zákoutí útesu bylo jiné a nemohli jsme se toho nabažit. Nakonec až únava nás přinutila plavat zpět na pláž. Na krmení ryb jsme zapomněli, ale to snad napravíme zítra.
Dnes už to chce jen vychlazenou piňacoladu a odpočinek.
DEN 3 – Pondělí 21.3.2005
Dnes jsme se rozhodli pořádně prozkoumat „naši“ pláž. Název Safírová pláž (Saphire Beach) mluví za vše, ale nás spíše zajímaly rozsáhlé tmavé oblasti které byly vidět pod vodou. Dozvídáme se, že je se jedná o korály. Není co řešit, to musíme vidět. Vypadá to asi tak, že zhruba 3 - 5 metrů od břehu končí písčité dno a azurová barva vody trochu tmavne. Vydáváme se tedy dál od břehu a za chvilku už připlouváme k prvním trsům korálů. Hloubka je asi 3 metry a ze dna „vyrůstají kameny“, na kterých jsou korály. Tyto „hory“ jdou až k mořské hladině a tak není možné nad většinou z nich přeplavat. Jedná se o jakési korálové pole či spíše les. Mýlil jsem se v tom, že tam končí písek, protože ten je mezi jednotlivými trsy korálů. Nižší odrazivost korálů, ale dělá vodu zdánlivě tmavší. Tím že je zde menší hloubka se nám zdá , že voda trochu obsahuje zvířený písek, ale stále je to „křišťál“.Ryby v tomto korálovém lese jsou kupodivu trochu jiné a tak je pořád na co se dívat. Toto je první příležitost, kdy zkouším fotit foťákem v podvodním pouzdru. Poměrně s ním zápasím, protože jsem žil v domnění, že focení bude tak jednoduché jak nad vodou. Jenže silné slunce, které se rozděluje na zvířené hladině způsobuje, že není na display nic vidět. To je celkem slušný handicap, protože hledáček nepřichází kvůli obalu a brýlím v úvahu. Navíc focení ryb je velmi akční záležitost a kdo má digitál který má určité zpoždění, ví o čem mluvím. (a to má náš Canon jedno z nejmenších) Tak se vztekám a fotím od boku. Honza se upřímně baví a stále pronásleduje nějaké ryby. Tak nám plyne čas a najednou s námi větší vlna málem hodila o jeden trs korálů. Vzpomínal jsem už ježky? Asi jo. Tak se obracíme a najednou zjišťujeme, že jsme se ztratili!!! Vůbec nevíme jak a hlavně kudy jsme se sem dostali. Pohledem nad hladinu sice zjišťuji kterým směrem je pláž, ale zároveň také to že jsme poměrně hluboko v poli korálů, kteří jsou vidět těsně pod vodou všude kolem nás. Asi začal odliv. Tak teď je to ta pravá zábava! Zapomínáme na focení a barevné ryby jsou nám ukradené. Máme jeden cíl dostat se odsud pokud možno se zdravou kůží. Než se z toho vymotáme trvá to pěkně dlouho. Mezi tím několikrát ztrácíme orientaci a musíme se ujistit kde jsme pohledem nad vodu. No konečně jsme zase v otevřené vodě. Tak teď to bylo o fous!!! Zjišťujeme šrámy, ale jsme OK. Jen na noze přejedu pohledem jizvu která je tam od mé první „korálové zkušenosti“ před několika lety. Asi jsem nepoučitelný. No být potápěčem v hloubce, tak se s toho mohl stát lehce zápas o holý život.
Po krátkém odpočinku se vydáváme zpět. Tentokrát máme s sebou psí žrádlo, které je už pěkně rozmočené. Připlouváme ke korálům a začínáme drobit žrádlo. To co nastalo se dá jen těžko popsat. Je o asi podobné, jak když se hodí krvavé maso mezi piraně. Najednou se kolem nás objevily stovky barevných ryb a snaží se urvat co nejvíc. Nejodvážnější ryby se dokonce snaží dostat k žrádlu, které máme v rukou. Ty ryby jsou tak namačkané jedna na druhou, že se dají i pohladit. Ne že by se nechaly, ale nemají kam utéct. To je to pravé pro Honzu, za chvilku má dost „hlazení“ a snaží se nějakou rybu chytit. Naštěstí tak rychlý není, ale když si přináší síťku, tahá z vody jednu rybu za druhou. Dá to hodně přemáhání ho přesvědčit, že ryba, která hraje všemi barvami, asi k jídlu není. Odplavali jsme nad otevřenou vodu a druhy ryb, které si přišly pro žrádlo se mění. Pomalu mizí korálové ryby a nastupují větší a hlavně rychlejší ryby, které žijí v otevřených vodách. Zbytek dne jen ležíme na pláži a odpočíváme. To bylo naprosto fantastické! Navíc takový kousek od místa kde bydlíme, že tam můžeme dojít pěšky.
Zbytek dne se rozhodujeme věnovat prohlídce ostrova. Saint Thomas je ostrov, který měří 21 km na délku a v nejširším místě nemá víc než 6 km (průměrně se šířka pohybuje kolem 3,5km). Nejvyšší bod je 474m. Jenomže se nejedná o ojedinělý pahorek, ale vlastně cely ostrov je jedna velká hora. Tím je dáno vše. Není tady téměř žádná rovina a tak jsou všude schody a cesta je jedna horská dráha. Tím že jsme se vydali na obhlídku ostrova zároveň testujeme naši schopnost řídit vlevo a hlavně trpělivost ostatních.
Silnice na St. Thomas jsou v žalostném stavu. Původně jsme se domnívali, že nejhorší silnice jsou v Detritu, ale omlouváme se Detritu, protože tady je to daleko horší. Šířka silnic je stěží na úrovní šířky českých silnic 3 třídy. Počet děr na 1m cesty se dá vyjadřovat dvouciferným číslem a hloubka je taková že tam zapadne celé kolo. Kromě vzácných vyjímek neexistují rovné úseky a pokud se jede na „horizont“, je tam určitě zatáčka, popřípadě křižovatka. Po těchto silnicích se prohánějí standardní americké auta a také neuvěřitelná spousta pickupů předělaných na taxíky tak, že se sedí na korbě. Aby bylo místo jsou pickupy rozšířené do strany. I když silnice vede po úpatí strmých kopců nemá svodidla a ani krajnici. Takže pokud se někdo nechá vytlačit z cesty dopadne až „na vanu“ popřípadě dál :-). Běžná rychlost cestování se tam tedy pohybuje kolem 30km/h. Poměrně slušně časté infarktové situace nastávají, když se přibližujeme k horizontu a proti nám kamion zrovna v našem pruhu. Ten zmatek z toho, jestli jsme ve správném pruhu (protože rozjetý kamion dokáže vyvolat pochybnosti) bych přál zažít. Trochu jsme se uklidnili po zjištění jejich oblíbené kombinace horizont = zatáčka, tudíž zatáčející větší auta za horizontem se mohou zdát, že jedou v našem pruhu, ale i tak se o dobrém pocitu z jízdy nedá mluvit. Místní řidiči jsou naštěstí tolerantní a rádi upozorní „debila“ co se motá v protisměru, popřípadě mu dají přednost, aby snížili zmatek. Protože je to na jihu, hlavní nástroj řidiče je pochopitelně klakson a nezřídka plní funkci blinkru.
O co je horší řídit o to je lepší cestovat jako spolujezdec. Příkré srázy totiž poskytují dech beroucí vyhlídku na různá skrytá zákoutí, pláže, útesy, okolní ostrovy, atd. I když se jedná o malý ostrov, který se dá za hodinu objet trvá naše obhlídka několik hodin. Nejznámější místa ostrova jsou následující:
Drake seat
Toto místo leží na severní straně ostrova a je to pohled na nejdelší pláž na ostrově Magens Bay, která leží na konci stejnojmenného zálivu. Dle pověsti to bylo nejoblíbenější místo anglického lodivoda skvělého mořeplavce sira Francise Drakeho. Protože každý velký mořeplavec si potřeboval i něco přivydělat, nebylo prý neobvyklé že se stávali s otevřeným, či tichým souhlasem panovníků na určitý čas piráty. Karibik je na tyto účely jako stvořený a tak prý na tomto místě Drake sedával a kochal se pohledem a vybíral potenciální oběti. No jestli to bylo skvělé místo na výběr obětí nevíme, ale ten pohled je naprosto kouzelný a když jsme ho viděli tak první poznámka byla: „ to ani nefoť tak kýčovitý pohled Ti nikdo neuvěří „.Výhled na přístav
Tato vyhlídka leží na přesně opačné straně nejvyšší hory ostrova než Drake Seat a otevírá se pohled na jižní stranu ostrova. Zde leží především nejlepší (nejhlubší) přírodní přístav v Karibiku. To je požehnání i prokletí ostrova. Díky němu se sem dá dopravit to co ostrov potřebuje – turisty, ale zároveň i to co ostrov ničí – turisti. Na fotografii je sice jen pár výletních lodí, ale jeden den jich sem připlulo 7. Nevíme kolik je na každé pasažérů, ale i kdyby to bylo „jen“ 1000 ten nápor na zdejší pláže a dopravu se dá těžko představit.Východní vyhlídka
Toto je vlastně naše „domácí vyhlídka“, protože tady bydlíme. Je na ní vidět další ostrov Amerických panenských ostrovů St. John a hlavně sousední Britské Panenské ostrovy mezi kterými vévodí ostrov Tortola se svou 534m vysokou horou.Projížďka po ostrově nám zabírá celý zbytek dne a tak jsme rádi že se doslova dovlečeme domů.
DEN 4 – Úterý 22.3.2005
Dnes máme v plánu jednu specialitu. Když jsme se probírali obrovskými možnostmi vyžití na ostrově padla nám do ruky nabídka na projížďku ponorkou. Ne že by jsme preferovali nabídky kolektivní „mastňácké zábavy“, ale jednu výjimku bychom udělat mohli. Takže vzhůru na ponorku.Po příjezdu na místo se dozvídáme, že ponorka vlastně na St. Thomas nekotví, ale budeme muset zajet na vedlejší ostrov, což zabere cca 20 minut. Proč ne. Poměrně dost zajímavé bylo místo odkud se na tento ostrov vyjíždělo. Leželo pod jednou z obrovských výletních lodí. Ne že by bylo pod vodou, ale bylo tak blízko výletní lodi, že loď byla nad námi. Velmi zvláštní zážitek. Vyjíždíme. Dostáváme školení jako v letadle jen s tím rozdílem, že tentokrát je v osobní výbavě kromě vesty i dýchací přístroj na zhruba 5 minut. Podle mne by se 95% lidí utopilo. Po výjezdu z přístavu se dostáváme na trochu rozbouřenější moře, ale ještě je to v přijatelných mezích. Konečně vidíme před sebou malý ostrůvek s majákem. A za chvilku se už vynořuje ponorka. Koná se nástup těch co byli v ponorce na horní palubu ponorky. Co nejrychleji se přesouváme z a na ponorku, což je kvůli rozbouřenému moři občas zábavné. Už jsme na ponorce a loď se mohla odpojit. Sestupujeme po schůdkách dolů. Ponorka je poměrně malá. Je tam jen místo pro dvě řady cestujících sedících zády k sobě a tudíž čelem k okýnku. Každý má své okýnko a tak výhled je dobrý. I když jsme ještě na hladině, je vidět plno ryb, které se prohání kolem ponorky. A už je to tady. Klesáme. Projíždíme nad travnatým dnem a hloubkoměr ukazuje, že to jde pěkně z kopce.
Voda je čistá a v ponorce je modro, protože voda nepropouští celé spektrum. Připlouváme k útesům. Korály jsou v daleko zachovalejším stavu a daleko hustější než ty ke kterým můžeme při šnorchlování. Ryb nejrůznějších barev všude plno - dost dobré. Za chvíli se vynořujeme na hloubku asi 5 metrů a opět jsme nad trávami. Co tady hledáme? A už vidíme co – žraloky! Je skvělé jak se vynořují z modrého nekonečna proplouvají kolem a zase mizí. Nejsou to žádní obři, ale kolem 2 metrů bych jim hádal, navíc je jich tu poměrně požehnaně.
Celkem zajímavé je, že asi tak 30 metrů odtud lidi normálně šnorchlují, aniž by o nich věděli. Na opačné straně ponorky se objevují velcí rejnoci. Ale to už opět přijíždíme k útesům. Tentokrát máme projet soutěskou a musím smeknout před kapitány (jsou 2) protože z obou stran ponorky to vypadá, že se stěny třou o ponorku. Zaseknout se tady to by teprve bylo to pravé dobrodružství. Kapitán oznamuje, že klesáme na nejnižší místo dnešní jízdy. No konečně kvůli hloubce jsme tady. Korály, kolem kterých klesáme, se začínají měnit. Ne že by byly tvarově jiné, ale ztrácejí barvu, protože s klesající hloubkou se nejen vytrácí světlo, ale stále víc se projevuje masa vody nad námi jako barevný filtr. V hloubce kolem 20m už je vše černobílé (pardon modrobílé) a v 30m jsou všechny ryby i korály stejně barevné či spíše nebarevné. Ponorka nezapíná světla a tak jsme rádi, když s námi vyjíždí do „nejlepší hloubky“ kolem 10m. Míjíme vrak lodi a připlouvají potápěči, kteří se dna zvedají hvězdice a ukazují nám je. Pak každý bere pytel se žrádlem a krmí ryby, ale to umíme při šnorchlování taky. Pokračujeme kolem útesů a vidíme chobotnice, sépie, roztodivné ryby a opět se na nás přišli podívat žraloci. Ta zhruba hodinka co jsme na palubě uplynula jako by to bylo 10 minut. Přestupujeme zpět na loď a posilňujeme se ovocným punčem vylepšeným nezbytným rumem. Byl to celkem zajímavý výlet. Jen ty potápěče si mohli odpustit.
Když už jsme v přístavu, tak zůstáváme a vydáváme se na prohlídku okolí. Přístav Havensight a i přilehlé Charlotte Amalie je jeden velký obchod. Převážně se tu prodává zlato a alkohol. Má to poměrně dobrý důvod. US Virgin Islands jsou tzv. daňový ráj což znamená, že se tady neplatí některé daně. Neplatí to na všechno, ale např. prodejní daň tu není. Takže klenoty by zde měli být levnější. Protože ale daň na zlato je u nás na Floridě 6% je to poznat až u vysokých částek, které jsou mimo oblast našeho zájmu. Jiná situace je u alkoholu. Tam je běžně daň vysoká a tak skok je poznat. Například láhev (0.7L) nejlevnějšího místního rumu stojí 2.99USD a za 5-6USD už je k mání 5-ti letá trochu odleželejší lahvinka. To vysvětluje proč jakýkoli drink v restauraci stojí s alkoholem jen o 0.5USD víc než bez alkoholu. Jak to že se tady ještě všichni neuchlastali je jedna ze záhad zdejších ostrovů.
Dostáváme se domů ještě tak akorát na to, abychom se stihli jít na chvilku potápět. Večer se jdeme podívat na úlovky rybářů, kteří se vracejí až za tmy. Rybáři (jedná se o sportovní ne komerční rybáře) hned na místě prodávají celé očištěné ryby, nebo na požádání uřežou plát ryby přesně podle požadavků. Jejich hlavním úlovkem jsou tuňáci, Mahi Mahi (delfíní ryba), makrely a barakudy. Poměrně často řežou pro příchozí tuňáky na sushi plátky ke konzumaci za syrova. Na pláži si dáváme piňacoladu a díváme se na siluetu ostrova St. John, který je naším cílem zítra.
DEN 5 – Středa 23.3.2005
St. John je ostrov vzdálený asi 7 km od St. Thomas. Je to nejmenší ostrov z U.S.V.I. a téměř 2 třetiny jej tvoří přírodní rezervace. Spojení s okolními ostrovy je téměř tak časté jak poulička v menším městě a tak není třeba se dívat na jízdní řád lodí. Rozhodli jsme se ostrov projet a tak se přepravujeme i s autem. Nalodění je zábavné jen proto, že vlastníme pojištěné pronajmuté auto. Být tam vlastním tak bych se tak nebavil. Snaha lodníků (celkem pochopitelná) je umístit co nejvíce aut na loď. Auta jsou různorodá a víc než polovinu tvoří náklaďáky z různým zbožím. Jenomže z nepochopitelného důvodu není ferry oboustranná jak většinou bývají, aby se dalo rychle najet a vyjet a tak se na loď couvá. No a couvající kamion si moc ohledy nebere, takže sem tam nějaký škrábanec utrpí jak loď tak auta.Konečně opouštíme přístav. Jízda je houpavá, ale příjemná. Z můstku si prohlížíme okolní ostrůvky, jachty a obdivujeme čistou tmavě modrou vodu kolem. Naší první zastávkou na ostrově je budova správy národního parku, kde získáváme potřebné mapy.
Po prostudování map volíme plán následující:
- prohlídka městečka Cruz Bay
- objížďka ostrova
- potápění
- odjezd.
Chvilku se motáme po městě než nacházíme správnou cestu a vyjíždíme na východ. Cesta brzy vjíždí do lesa a stává se snad ještě užší a krkolomnější než na St. Thomas. Ještě že nejedeme na některý z východnějších ostrovů, protože tam by snad byly místo silnic žebříky. Cestou potkáváme stádečko divokých prasat. To se to tu mořeplavcům žilo, ananasy, kokosy, třtina=rum, prasata, prostě ráj. Cestou se zastavujeme na mnoha vyhlídkách, které místní kopce (nejvyšší je vysoký 389m) poskytují. Popisovat ty pohledy nemá cenu, protože na to slova nestačí.
Přijíždíme do přístavu Coral Bay na jižní části ostrova, kde navštěvujeme moravský kostel . Chtěli jsme prohodit pár slov s místním farářem či kostelníkem, ale kostel vypadá sice používaně, ale mimo bohoslužby opuštěně. No nic jedeme dál. Otáčíme se na vyhlídce na Huricane hole, což bylo oblíbené místo, kde se piráti schovávali před hurikány, kterých je tady každý rok několik.
Přijíždíme na severní stranu ostrova, kde je řetěz pláží jejichž jména vždy figurují v seznamu nejlepších pláží na světě. Naším cílem je však Trunk Bay. Její korálové útesy jsou tak populární, dostupné a bohaté na různé druhy korálů, že zde byl vytvořen první podvodní trail (značená turistická cesta). Přijíždíme právě včas. (15:00) Parkoviště je volné, při vstupu nám oznamují, že za chvilku budou zavírat většinu sprch, takže už tam téměř nikdo není no prostě ideál. Pláž je překrásná. Voda jako křišťál, písek čistý, teplota vody tak akorát. První co jdeme je podívat se na ten slavný útes. Jedná se ve skutečnosti o malý ostrůvek blízko pláže, jehož stěny jsou porostlé korály. Podvodní cesta je tvořena kameny s upevněnou tabulkou, upozorňující na různé zajímavosti v okolí. Překvapením trochu bylo, že zde chyběla šipka odkazující na další a tak jsme je nacházeli sporadicky a náhodně. My tady nejsme kvůli tabulkám, ale kvůli podmořskému životu. Díky čistotě vody a silnému slunci byly vidět různé druhy korálů vybarvených od jasně žluté až po temně fialovou.
Obeplavali jsme celý ostrůvek a byl jsem překvapen výkonem Honzíka, který celou dobu vydržel plavat. Měl pro jistotu na sobě vestu, protože i když plavat umí dobře a k šnorchlování plavání ani nepotřebuje řešit nějaké krizové situace jako je poměrně běžný zásah žahavou medúzou je lepší s vestou než bez ní. Nakonec nejsme začátečníci. Vydrželi jsme se potápět téměř 2 hodiny a objevovali jsme stále nové druhy ryb a korálů. Protože jsme poměrně blízko Cruz Bay ještě je čas na odpočinek na pláži. Cestou zpět se nám otevírá překrásný výhled na pláž kde jsme před chvílí byli a která zdobí snad každou pohlednici.
V přístavu byla celkem tlačenice a strkanice, ale diky půjčenému autu jsme byli vhodně odvážní a odjížděli jsme na lodi zpět na St. Thomas. Plavba při zapadajícím slunci byla krásná tečka za příjemným dnem.
DEN 6 – Čtvrtek 24.3.2005
Dnes ráno Honza prohlásil, že tady hodlá zůstat a domů nejede. S tím názorem se nedá než souhlasit. Protože po předcházejících rušných dnech poměrně cítíme únavu, rozhodujeme se, že zrušíme naplánovaný výlet na poslední ostrov U.S.V.I. St. Croix a dáme si pohov. Prostě začneme si užívat karibiku s jeho línou atmosférou. Přesto, ale na naléhání Honzy zařazujeme do programu Coral World.Je to taková malá vodní zoo. Její hlavní atrakcí je věž postavená na kraji korálového útesu. Díky ní je možno okny věže pozorovat korálové útesy až do hloubky cca 10m. Dále jsou tu akvária a bazény se žraloky, rejnoky a všelijakými živočichy žijícími na útesech. Není to špatné, ale je to velmi podobné jiným větším mořským akváriím, které zpravidla nabízejí totéž, pochopitelně s výjimkou té podmořské věže na útesu. Jenomže zážitku pokousání barevnými korálovými rybkami při krmení se to přirovnat nedá. Trávíme tady příjemné dopoledne, ale už se nemůžeme dočkat až zajdeme všechny vědomosti zužitkovat na pláž, která je vedle. Jenže trochu jsme se přepočítali stejný nápad mělo totiž i osazenstvo asi tak 3 výletních lodí a tak na pláži je nejen hlava na hlavě ale dokonce se stojí řada na pláž!!! Tak to opravdu nemusíme. Naštěstí jsme „poučení“ a odjíždíme na jinou pláž, která je stranou zájmu hlavních turistických průvodců.
Večer jdeme na pivo do restaurace v našem komplexu, která patří manželům z Čech.
DEN 7 – Pátek 25.3.2005
Poslední celý den na ostrově zahajujeme velmi brzo tím, že se jdeme podívat na východ slunce. Bohužel mrak, který leží nad St. John, nám nepřeje a tak východ není nad ostrovem, ale až nad tímto mrakem. No nic taky dobré. Dnešek věnujeme prohlídce těch částí ostrova na které nebyl čas a koupání a potápění a koupání a potápění a koupání a potápění a koupání a potápění a ...Odpoledne se rozhodujeme si to neustálé potápění zpestřit projížďkou po okolí na vodním skútru. Dana nás sice považuje za šílence, ale my se s Honzou nenecháme odradit. Pronajímají je přímo pod okny a tak alespoň podpoříme místní business. Jízda v zálivu je poklidná i při vyšších rychlostech, ale jakmile vyjedeme ze zálivu stává se z toho ta pravá zábava. Skoky dlouhé i několik metrů jsou spíše pravidlem a několikrát mne dost zamrazilo, protože jsme jen o fous nedopadli pod vlnu, která by nás zastavila tzv. na fleku. Ještě stačíme objet žraločí ostrov a už musíme zpět, protože náš čas vypršel. Honza byl tak nadšený, že z toho nemohl ani mluvit, když chtěl sdělit co všechno jsme dělali. Upřímně, je dobře, že jsme byli daleko od břehu, protože by z toho Dana špatně spala.
Večer jdeme do přístavu na pořádnou večeři (mečoun se jim tentokrát velmi povedl). Ještě poslední drink na pláži a jdeme balit.
DEN 8 – Sobota 26.3.2005
Odlétáme z ostrova v 14:00 takže je ještě ráno čas zajít na pláž, ale blížící se odjezd už nedovoluje si to pořádně „vychutnat“. Uklidit v bytě, na oběd a vzhůru na letiště. Dobře si pamatujeme ty fronty v odpoledním vedru z minulého týdne a tak se obrňujeme trpělivostí. Naštěstí ale odlétáme malou leteckou společností a těch 8 lidí, kteří se vejdou do letadla hravě odbavují. Ta správná řada nás čeká při celní kontrole.Jak již bylo uvedeno celý ostrov je daňový ráj a zároveň se jedná o bezcelní zónu. Takže při odjezdu z ostrova zpět do USA se provádí celní kontrola. Protože jsme cizinci, tak pro nás i pasová kontrola, spojená s ověřováním víz atd. Celníci jsou občas celkem drsní a je to nesrovnatelné s celníky při vstupu do USA na jakémkoli letišti. Je to jako procházet imigračními. No kontrolu máme za sebou a k mému překvapení mne celník zkouší ze znalostí, které bych měl mít když pracuji na tom typu projektů, které jsem řekl. To se nám ještě nestalo!
Let malým letadélkem je příjemný i když nad Portorikem pořádně houpavý. V San Juan přestupujeme na let směr Orlando a těsně před západem slunce startujeme. Let byl standardní a jediné co nás překvapilo byl servis, který se skládal z toho, že nám byl rozdán jídelní lístek a my jsme si mohli koupit menu na lístku. Zdarma bylo pouze pití. To by až tak nevadilo, ale za poplatek byla i televize v sedadle před námi, což jsem ještě nezažil. Nějak se ty úsporné programy začínají přehánět.
Přistáli jsme v Orlandu kolem desáté večer plni zážitků, o čemž svědčí i tento popis.
PS: Všechny fotografie kromě leteckých snímků St Thomas, St. John a fotografie Coral World jsou pořízeny námi při tomto pobytu. Fotografie jsou optimalizovány pro rychlé načítáni. Pro kvalitnější zobrazení klikněte na příslušné foto.
Copyright © Lekešovi