Washington D.C.

Nastaly velikonoce a to je nejvyssi cas poohlednout se po Spojenych Statech. Pri pohledu na mapu a z ohledem na nase ridicske zkusenosti nebylo mozno vybirat z buhvijakeho poctu mist. Jako nejatraktivnejsi ze vsech moznosti, se jevil WashingtonD.C. Protoze to byl nas prvni vetsi trip bylo nutno vykonat nezbytne pripravy na cestu. Tou nejvetsi vedle pojisteni automobilu bylo porizeni CB radiostanice. Tato na prvni pohled zbytecnost se stane neocenitelnou v pripade, ze vyjizdi spolecne vice vozidel. Na americkych silnicich neni mozno udrzet 3 auta v dohledu tak, aby se jelo podle prvniho. Nehlede k tomu, ze ten prvni muze lehce minout odbocku, kterou ostatni jasne vidi. Nasi silnou zbrani je u CB paradoxne to co nas tu nejvice brzdi a to cestina. Na kanalech je mezi anglictinou je cestina jasne zretelna. V USA CB pouzivaji vetsinou tiraci a tak je vzdy volno na nekolika kanalech V dobe kdy pisi tento prispevek mame s vysilackou velmi dobre zkusenosti a da se rict, ze bez ni by vse bylo daleko slozitejsi. V USA je moznost zbozi v pripade nespokojenosti vracet do 90 dni a tak neni problem si "vypujcit" i velmi dobrou a tudiz drahou radiostanici.
Rano jsme vyrazili casne a vzhuru na placenou dalnici, nebot vede primo do Washingtonu. Tady jsme zazili zklamani, nebot placena dalnice nebyla nic moc kvalitni a jizda pripominala nase obycejne cesty. Navic rychlost byla snizena na 55 mil/h (na normalni highway je 65 mil/h) a tak jsme se jen "vlekli". Meli jsme naplanovanou trasu z kancelare AAA (organizace, ktera svym clenym naplanuje nejrychlejsi trasu a da zdarma mapy jakehokoli mista USA a CANADY). Vse probihalo normalne, az tesne pred Washingtonem navigator vedouciho auta provedl strategickou chybu a nechal se zlakat smerovymi tabulemi, ktere nas dovedly misto k pamatnikum, primo do centra Washingtonu. Tady nas cekal prujezd mestem, ktere absolutne nezvlada mnozstvi dopravy ktere v nem jezdi. Zrejme neco podobneho ceka na nase mesta. Pojizdelo se krokem od jednech semaforu k druhym, vsude zmatek, na ulici zaparkovane auta, no proste parada. Nakonec jsme se dostali autem az do tesne blizkosti Bileho domu. Kde jsme zaparkovali za $10 na 2 hodiny. Vyrazili jsme smerem k the Mall, coz je vlastne park s vetsinou znamych pamatek, ktere muzeme ve Washingtonu najit



Hned na prvni budovou na kterou jsme narazili byl Bily dum. Jednou vetou nic moc. Ne ze by nebyl pekny, ale neni to tak uchvatna budova jak je prezentovana. Co jsme ale videli neobvykleho, je fronta americanu cekajici na prohlidku Bileho domu obzvlast proto, ze amici nejsou dvakrat ochotni stat ve frontach. Velmi to pripominalo frontu na Lenina v Moskve.



Prochazeli jsme po parku okolo memorialu Washingtona a Lincolna a uz pomalu jsme premysleli kam pojedem preparkovat auta. Nakonec jsme na mape nasli zelene kolo s napisem hrbitov a tak jsme se rozhodli, ze to zkusime tam. Ridici a jeden navigator vyrazili preparkovat a ostatni zustali. Popisovat tu jizdu nema smysl, nebot ani my jsme poradne nevedeli kde jsme. Nakonec jsme k tomu hrbytovu dorazili a cekalo nas prekvapeni Arlington. Tento obrovsky vojensky hrbytov je taktez obletovan turisty a s parkovanin to vypadalo velmi podobne jako ve meste samotnem. Nakonec jsme po objeti hrbytova nasli budovu s parkovistem. Zaparkovali jsme a kdyz jsme zasli blize k budove vidime, ze je to stab americkeho vojenskeho namornictva. A vedle stala dost zvlastni budova. Teprve z dalky jsme ji poznali Pentagon! No v sousedstvi takovych instituci se nasim autum nemuze nic stat. Posli jsme Arlingtonem zkrz a za tu dobu jsme videli 2 pohrby. A protoze to je celkem kousek (pro cecha) k the Mall +- 5km byli jsme tam hned a pokracovali v prohlidce. Meli jsme stesti ze zrovna kvetli sakury coz je pry druh japonskych tresni.





Tady si dovolim poznamenat pro ty, kteri se sem chystaji. Jeden den staci na prohlidku Washingtonu jen tak letem svetem. V pripade zajmu o prohlidku muzei jsou nutne dva dny. Vecer jsme byli unaveni, jak po celodeni drine. Vydali jsme se hledat nejake ubytovani. Tady jsme se rozhodli vyzkouset praktiky, doporucene starsimi a zkusenejsimi kolegy. Pronajmout pokoj pro 4 a bydlet tam vsichni. Protoze tuto stranku pisu se zpozdenim, muzu potvrdit ze to funguje k plne spokojenosti v USA i Kanade. A tak nas bydlelo 7 v jednom pokoji. Je pravda, ze obcas se vytvorily fronty na koupelnu, ale i to se da zvladnout. Rano bylo rozhodnuto se do Washingtonu nevracet a pokracovat smer vychodni pobrezi.




Nasim cilem se stalo mesto Ocean City v Marylandu. Ocean City je mesto rozprostrene kolem pobrezi s nadhernymi pisecnymi plazemi. Zivot mesta je zalozen na turistickem ruchu a protoze jsme sem prijeli mimo sezonu, pusobilo ospalym dojmem. A tak jsme se mohli prochazet po prazdnych plazich a uzivat si slunicka. More bylo po lehke, kratke bource rozbourene a jak poznali nekteri odvazlivci i poradne studene. Nasli jsme ubytovani stejneho stylu jak ve Washingtonu a rano jsme se vratili zpet k pobrezi.



Ted uz nas nezajimala plaz, ale prirodni rezervace Assateaque island.



Jedna se o ostrov spojeny s pevninou mostem. Na ostrove je pak prirodni rezervace se zvlastni florou a faunou. Nejzvlastnejsi zvirata v rezervaci jsou divoci kone. Slovo divoci je trochu prehnane, nebot jsou zkrotli a od turistu bezne loudi neco k jidlu. Zvlastnosti je ale puvod techto koni kdy nikdo presne nevi jak se sem dostali a proc tu zustali. Nejpravdepodobnejsi teorie je, ze v dobe kolonizace ameriky u brehu ztroskotala lod prevazejici kone a ti doplavali na ostrov a to co tady dnes je jsou potomci tech koni.






Cely ostrov ma nadherne plaze z bileho jemneho pisku a ten hnany vetrem vytvari na ostrove duny jako na pousti.

Po prohlidce ostrova byl nejvyssi cas pomyslet na navrat domu, nebot nas cekala delsi cesta. Se zdravotnimi prestavkami, jsme za 10 hodin dorazili v poradku do Pittsburghu

Zde se omlouvam, ale fotografie na teto strane uvedene nejsou mym dilem, nebot me fotografie nemam v elektronicke forme