Utah
Jedná se o park plný kaňonů
a úzkých soutěsek i když jiného charakteru než kaňony v Arizoně.
Mohutné pískovcové stěny kouzelně zbarvené do různých odstínů červené,
bílé a žluté vytvářejí skalní útvary, která nesou jména jako West Temple,
East Temple atd.Vstupné do parku $10 (platnost 7 dní).
My jsme vyšplhali na vyhlídku nad 14 km dlouhý Zion
Canyon, který byl vyhlodán řekou Virgin River. Byl odsud nádherný až
neskutečný výhled. Další co nás zlákalo k vycházce byly Narrows, což je
turistická trasa vedoucí soutěskami a občas je nutno brodit se vodou až po kolena.
Bohužel naše nadšení nám vydrželo jen několik mil, protože na trase bylo
lidí jak na Náměstí Svobody. Navíc jsme se dozvěděli, že ty nejzajímavější
časti cesty leží asi 10 – 15 mil před námi a chce to výlet na dva dny.
Prošli jsme tedy všechno co bylo možno projít v rozumné době a rozhodli j
sme se vydat na cestu k dalšímu parku.
Bryce Canyon National Park
Charakter parku:
Bryce Canyon o rozloze 326 km2 leží v jižní části státu Utah na jednom z okrajů Colorado Plateau. I když název napovídá, že jde o kaňon, nejedná se o kaňon v pravém slova smyslu, nýbrž o labyrinty složené z věžovitých útvarů. Vstupné do parku $10 (platnost 7 dní).Historie:
Historie útvarů tohoto parku se začala psát asi před 60 miliony lety, kdy na místě tohoto parku bylo moře a začalo se zanášet sedimenty. Po ústupu vody byly tyto sedimenty vystaveny povětrnostním vlivům a za pomocí větru a hlavně pomocí vody, která často zamrzala a roztávala ve spárách se vytvořily tyto nádherné kamenné útvary zbarvené příměsí železa do převážně růžových a oranžových odstínů. V letech 1875 – 80 zde mormon Ebenezer Bryce pásal dobytek a prý prohlásil " … je to pekelný místo, dobrý tak leda na ztrácení krav!" Parkem se toto místo stalo asi o padesát let později v roce 1928.Orientace:
Park se rozkládá kolem hrany zvané Pink Cliffs s nadmořskou výškou 2,150 – 3,000 metrů. Protože asi nejlepší výhled je z hora, vede po hraně kaňonu cesta s množstvím vyhlídek. Na několika místech je možno sejít a procházet se mezi věžemi.
O tomto parku jsem abych řekl pravdu dlouho nevěděl, neboť mé obecné znalosti obsahovaly zmínku maximálně o Grand Canyonu, Yellowstonu ještě možná Yosemity. Když k tomu připočtu tušení, že někde rostou obrovské sekvoje, tak je to asi vše co jsem o parcích USA pochytil ve škole. Až z kontaktů z lidmi, kteří zde byli, jsem se dozvídal o menších parcích.
Bryce
Canyon, o kterém jsem se dozvěděl až relativně pozdě, je opravdu perla
mezi parky co se týká barev a skal. I když jsem viděl spoustu fotografií,
které většinou dělají lepší obrázky než je skutečnost, pohled na Bryce
Canyon pár hodin před západem slunce nám bral dech. Již několikrát
jsem zaslechl názor, že Bryce je lepší než Grand Canyon a musím bohužel
oponovat, neboť ty parky jsou tak rozdílné, že je nelze srovnávat. Podařilo
se nám získat místo v kempu přímo v samotném parku a procházeli jsme
se až do setmění po hraně kaňonu a kochali se pohledem ze všech stran.
Ráno jsme se vydali na procházku na dno mezi věžičky a roztodivné skalní
útvary, jenž některé měli jména, podle toho co připomínaly. Procházka
byla nádherná a i když byla trošku poznamenána tím, že jsme si vzali málo
vody. (40°C) Celá trasa o délce asi 6 mil nám zabrala celé dopoledne, ale stála za to.
Další směr cesty byl jasný – domů. Neplatilo to však docela, neboť jsme měli v plánu ještě jeden park v Utahu - Arches. Cestou na východ jsme po Interstate 70 projížděli hornatou krajinou. Na tuto dálnici jsme najeli téměř na jejím západním konci a vede až téměř k nám domů, neboť probíhá asi 10 mil od našeho apartmentu. Zhruba uprostřed Utahu (po dálnici 70) leží Castle Valley, které na nás zapůsobilo svými skálami barvy čokolády. Odsud směrem na východ terén klesá do pouštní krajiny, aby v Coloradu vyšplhal do několikatisícových výšek. Klesání je poměrně rychlé a probíhá v rozsáhlém lávovém poli. Právě v tomto místě jsme si dali pauzu a potěšili oči pohledem na poušť před námi. Do Arches National Park jsme přijeli v podvečer a už jsme bohužel nezískali místo pro stan v parku a tak jsme byli nuceni hledat nocleh jinde.
Arches National Park
Charakter parku:
Jak už název napovídá jedná se o park založen k ochraně přírodních oblouků. (arch – oblouk) Rozloha parku je na Americké poměry nevelká "jen" 298 km2. Tyto fantastické oblouky a skalní brány v erodovaném červeném pískovci (je jich zmapováno více než 2,000) jsou tak populární, že Utah si jeden z nich vybral na své hraniční označení.Historie:
Skutečná historie oblouků začala před 100 miliony lety, ale historie národního parku je poměrně mladá. Park byl založen v roce 1971.
Orientace:
Park se nachází na východě Utahu asi 20 mil od dálnice č. 70. První s čím jsme se v parku potkali nebyly oblouky, ale spousta roztodivných skalních útvarů na místech z kouzelným názvem (petrified dunes, garden of eden, balanced rock a jiných). Prvním obloukem, který jsme navštívili byl Double Arch (dvojitý oblouk). Vyšplhali jsme se až přímo do jednoho z oblouků, usadili jsme se v jeho stínu a pozorovali jsme poušť kolem nás. Do večera jsme viděli ještě spoustu krásných oblouků včetně nejznámějšího Delicate Arch.
Copyright © Lekešovi