Arizona & New Mexico

Od Grand Canyonu jsme se vypravili směrem na jih přes Flagstaff, kde jsme jeli kousek po staré Route 66. Tady naše cesta zahnula k východu. Pouze několik mil od Flagstaffu je další přírodní div i když není právě pozemského

původu. Před asi 49,000 tisíci lety sem dopadl poměrně velký meteor a vytvořil kráter o průměru 1.186 km. V současné době leží tento kráter na soukromém pozemku a je možno navštívit jeho okraj. Když jsme se blížili k meteor kráteru nic kromě poutačů nenaznačovalo, že před námi leží tak obrovský kráter. Hrany kráteru jsou jen mírně vyvýšeny a neliší se od okolních pahorků. Na hraně samotné nebyl zážitek z kráteru tak silný jak bych si představoval, ale na lepší pohled by to chtělo letadlo. Na dno kráteru je bohužel vstup zakázán a tak jen snad informace, že zde trénovali američtí astronauti, prohlídka visitor centra a jede se dál. Cena vstupu $8 na osobu. Po výšlapu na dno Grand Canyonu jsme celkem unavení a tak nám nevadilo, že jsme většinu dne trávili v autě. Kousek od hranic Arizony s New Mexikem leží Petrified Forest National Park. Národní park o rozloze 381 km² má podlouhlý tvar a je parkem od roku 1962. Jedná se o nejdokonalejší ukázky zkamenělých stromů na světě! Před 225 miliony let mohutné stromy zapadly do bahna, kde zkameněly na čistý křemík a jeho barevné variace (chalcedon, jaspis, achát). Postupem času se tyto kmeny dostaly nad úroveň moře a erozní proces začal odplavovat vrstvy měkkého bahna nad zkamenělými kmeny. Tím se kmeny dostaly na povrch s byly objeveny roku 1851. Pro jejich barevnost byly rozkrádány sběrateli a spekulanty až do roku 1906, kdy toto území začalo být chráněno jako národní monument. Vstupné $10 opět platné 7 dní.

My jsme se rozhodli, že projedeme celý park od jihu k severu. I když je park poměrně rozlehlý není zde až tak mnoho příležitostí k delší turistice, neboť park je poměrně štíhlý a kromě severní části se omezuje jen na několik mil kolem silnice. Prošli jsme několik míst s největší koncentrací zkamenělých stromů a zašli do muzea. Tady nás překvapila kromě krásných fosilií také výstavka dopisů ve kterých se lidé přiznávají nebo jsou "přiznáni" ke krádeži kamenů z tohoto parku. Asi jsem zapomněl říci, že v celém parku je přísný zákaz odnášení jakýchkoli kamenů pod pokutou a hrozbou vězení. Pokud si někdo nějaké kameny přiváží je povinen je předložit při vstupu. Tak

jsme se pobavili u dopisů typu " … před několika lety mí rodiče odcizili tento kamínek (velikosti pětikoruny) a já nemohu tuto vinu dále snášet a tak Vám jej vracím … ". No bonz na vlastní rodiče chutná nejlépe. Pak jsme vyšli na venkovní expozice a prohlíželi si zkamenělé stromy. Den před tím byl v těchto místech silný liják a tak ve strouhách a kanálech bylo plno krásných úlomků zkamenělého dřeva, které postupně zanášelo bahno. Hned jsem si vzpomněl na dopis ...

Na severní straně parku je předmětem ochrany barevná poušť Painted Desert což je poušť zabarvená stopovými prvky – železem, manganem, hořčíkem a různými solemi. Tato poušť se táhne až ke Grand Canyonu. Podívali jsme se na poušť a protože tento park nám zabral méně času než jsme předpokládali pokračovali jsme směrem na New Mexiko, kde jsme hodlali strávit noc. Po cestě jsme se občas stavili u indiánů, kteří prodávali "své" výrobky. Uvozovky u slova své jsou zcela na místě, neboť většina indiánských ozdob a věcí měla nálepku made in China! Někde jsem se dozvěděl, že pravá indiánská práce se mimo jiné pozná tak, že se neplatí nákupní daň, ale jestli je to pravda si netroufám odhadnout.

Nocovali jsme v národním parku Red Rock poblíž města Gallup v Novém Mexiku. Tento park byla ve skutečnosti jen skupina červených skal obroušených erozí do oblých tvarů, ale nás spíš zajímal celkem poloprázdný kemp.
Ráno jsme vyjeli cestou přes indiánské území ke čtyřem rohům, které tvoří státy Colorado, Utah, Arizona, New Mexiko. Bohužel musím přiznat, že indiánská území se nacházejí v poněkud žalostnějším stavu než okolní "federální", ale když se na to podíváme z jiného pohledu jsou daleko přírodnější a bez velkého turistického průmyslu. National Monument Four Corners je vlastně jen způsob jak vytáhnout z turistů peníze, neboť se nejedná o nic jiného než o mramorovou desku s křížem vymezujícím jednotlivé státy. Za to si vezmou vstupné $6 za auto. Měli jsme to po cestě a tak jsme se tam stavili, ale zajíždět jenom kvůli tomu se nevyplatí. Pokračovali jsme vyprahlou krajinou s cílem Monument Valley (údolí monumentů). Protože jsme chtěli projet celým údolím udělali jsme zajížďku do Bluff a do Monument Valley jsme přijížděli přes Valley of Good a Mexican Hut. Tyto části pouště byly poměrně pusté a několikrát jsme zastavili, abychom se pokochali zvláštními přírodními útvary, které hýřili všemi odstíny červené barvy. Monument Valley není možné přehlédnout, neboť jednotlivé monumenty jsou vidět několik mil dopředu. U nás je Monument Valley známé většinou jen z reklamy na Marlboro, které toto území používá snad ve všech reklamách. Jedná se stále o indiánské území a co se obyvatelstva týká působí přiměřeně opuštěným dojmem a ani turistů zde nebylo mnoho. Jak už jsem se několikrát zmiňoval, velké věci jsou krásnější z velké dálky a u Monument Valley to platí téměř absolutně. Projeli jsme celým údolím a pokračovali jsme směrem k západu. Přesněji řečeno jeli jsme k řece Colorado či spíše k Navajo Bridge, což je nejbližší most proti proudu řeky od Grand Canyonu. Ve skutečnosti se jedná o dva mosty postavené vedle sebe. Jeden pro pěší a jeden pro automobily. Po překročení Colorada jsme vstoupili na území zvané Marble Canyon. Jedná se o rozsáhlou rovinu lemovanou kolmými stěnami. Na konci se rovina zvedá a vystupuje do nadmořské výšky 2,500m. A tak jsme jeli po poušti a za několik desítek minut jsme byli uprostřed hustého jehličnatého lesa. V ten okamžik jsme totiž byli jen pár desítek mil od severní hrany Grand Canyonu. Za chvíli jsme zase klesali směrem k utahským hranicím.