Vánoční Lov

Po delší době se dostávám opět k psaní zážitků. Není to ani tak tím, že by mezi tím žádné nebyly, ale nebyl jsem schopen se přinutit k psaní hned a postupem času se mi vše zdálo ne až tak zajímavé, aby to stálo za zaznamenání.

Vánoce na Floridě jsou svátky ze zcela jinými typy radovánek než známe z Čech. Abychom si zkrátili čekání na Ježíška rozhodli jsme se, že se vrhneme na oceán. Slovo vrhneme bych tady zvláště vyzdvihl, neboť se bude opakovat ještě několikrát. Tentokrát jsme si vybrali 6 hodinový vybářský výlet.

23 prosince 2003 byl v Orlandu den jako vymalovaný. Po mírné spršce se ukázalo sluníčko a hladina oceánu se zdála klidná. Po zaplacení ($45) a nezbytných formalitách jsme přistoupili k vybírání udic. Nebyly to žádné, prvotřídní kousky a bylo na nich vidět, že už slouží dlouho, ale jak se později ukázalo vůbec to nehrálo roli. Na katamaránu s kapacitou kolem 100 lidí nás bylo 36 a tak jsme se nijak netlačili a těšili jsme se na pořádnou chytačku. Vyjížděli jsme z Cape Canaveral, což je výběžek Floridy známý především vesmírným programem NASA a starty raket a raketoplánů. Cílem byl Golfský proud, který "proudí" asi 30 km od břehu. Po opuštění přístavu se nám naskytl pohled na všechny používané i nepoužívané odpalovací rampy, které jsou nastavěny na břehu (téměř na pláži) Cape Canaveral. Za chvíli se k lodi přidali delfíni kteří si oblíbili plavbu mezi dvěma plováky lodě a tak jsme se měli stále na co dívat. Nakonec není nic krásnějšího než se dívat na delfíny soutěžící s lodí. Asi za hodinu jízdy se oceán trochu změnil, neboť jsme se dostali ze "závětří mysu". Nebyl to sice žádný Pacifik, ale houpání lodě při nárazech na vlny se stávalo výraznější a výraznější.

Když už jsme jeli asi 2 hodiny a já jsem začínal být nervózní s toho, že ten čas jen projezdíme kapitán konečně zvolnil tempo a spustil kotvu. Chytání může začít! Návnada sestávala z ryb velkých asi 10 - 15 cm a rozřezaných na půl, popřípadě z malých sépií v celku či větších sépií rozřezaných na kousky. Vše pěkně uleželé a tudíž pořádně páchnoucí rybinou. K mému překvapení se chytalo na dně a tak stačilo jen odjistit naviják a čekat až návnada a olovo dosáhne dna. Naštěstí to netrvalo dlouho neboť hloubka byla kolem 35m. Za chvilku jsem ucítil trhnutí a tah. Překvapilo mne jak silný tah to byl. Chvilkami mne to málem stáhlo do vody. Naštěstí přišel pikolík co se o nás staral a vysvětlil mi, že nejspíš váznu o dno a pomohl mi utrhnout silon a navázal nový háček. Následovalo několik dalších pokusů, ale ty většinou končili tak, že mi něco sežralo návnadu, ale nic jsem nechytil. Za 20 minut od zastavení se najednou ozval kapitán a oznamoval odjezd. Jak odjezd?!!! Vždyť jsem ještě nic nechytil!!! Naštěstí se jednalo jen o relativně malý přesun na jiné místo. Tyto přesuny se později opakovaly ještě asi 6x. Asi druhá návnada měla konečně úspěch a podařilo se mi vytáhnout rybu. V žádném případě nevím co to bylo za druh, ale vzhledem k její velikosti (30cm) jsem ji automaticky hodil zpět. Postupem času se počet úlovků zvětšoval, ale co se nezvětšovalo byla velikost ryb. Došlo to až tak daleko, že mne malé ryby začali obtěžovat, protože vyžadovali manipulaci a čas strávený vytahováním háčků a navěšováním nové návnady.

Po celou dobu lovu se na nás pochopitelně projevoval efekt stojící lodě na otevřeném oceánu. Jde o to, že zatím co při jízdě je houpání sice větší, ale jedná se většinou jen o pohyb nahoru a dolů. Při zastavení lodi se projeví kolébání, které je navíc nepravidelné. Z toho důvodu bylo až na malé vyjímky špatně celému českému osazenstvu (a nejen jemu) a sem tam někdo krmil ryby. Osobně jsem to neviděl černě, neboť vítr ochlazoval a občerstvoval poměrně dostatečně. Myslel jsem si, že při vlastním rybolovu to úplně přejde, ale zmýlil jsem se! Dokonce jsem na to jednou doplatil. Ono pokud oči vidí obzor tak je to pohoda, ale jedna ryba mi sežrala háček tak hluboko, že to vyžadovalo komplikovanější preparaci a dlouhodobé soustředění. Hned potom jsem se shýbl do kbelíku pro šťavnatou vonící návnadu a když jsem se zvedl bylo to tady. Tentokrát jsem se ovšem nevrhl na moře, ale do moře. Ještě jsem ale stihl nahodit a aby zákon schválnosti byl bezezbytku naplněn okamžitě mi zabrala ryba. Takže se dá říci, že jsem byl "zaměstnán" až dost. Naštěstí jak ke mě ta mořská nemoc rychle přišla stejně rychle byla pryč. Došel jsem pro novou várku návnad a po překotvení jsme všichni pokračovali v lovu jako by se nechumelilo.

Mezitím všichni okolo táhli jednu rybu za druhou a jedna byla vetší než druhá. Stale jsme se těšili na úlovek který doneseme domů a kde nic tu nic. Červených ryb jsme vytáhli vagón, ale žádná neměla požadované rozměry. Naštěstí se usmálo štěstí na našeho kolegu a ryba kterou vytáhl (Grey Triggerfish) byla hozena do sudu, což znamenalo, že je "doma". Po několika minutách jsem měl konečně záběr jak se patří a vypadalo to že tentokrát je to větší kousek. Nenechal jsem to náhodě a naviják měl co dělat aby pobral všechen silon. Když jsem vytáhl úlovek k hladině nemohl jsem věřit svým očím, chytil jsem chobotnici! A nejen chobotnici, ale i rybu zároveň. Naštěstí rybka odpadla v zápětí, ale chobotnice musela na palubu. Nevím kolik má chobotnice chapadel, ale podle toho jak s nimi máchala, zdalo se, že je jich tak dvacet. Stáli jme nad tím nadělením a žádný z nás neměl odvahu ji odvázat. Opět nám přišel na pomoc místní pikolík a vysvětlil nám, že chobotnice je sice je nervózní, ale nic nám neudělá. Přesto mi chvilku trvalo, než jsem se odvážil to "klubko hadů" chytit. Dokonce jsem si i vyzkoušel jaké to je když se přisaje chapadlo na kůži. No potkat mne to ve vodě tak se zaručeně utopím. Tak nám čas plynul a konečně jsme se dočkali pořádné ryby (i když ne já). Délkou asi metr a váhou 6.5kg to byla pořádná ryba. Když byla vytažena na palubu byl jsem přesvědčen, že je to tuňák, ale vyvedli mne z omylu. Jednalo se o nějaký druh "amberjack", který tuňáka připomínal. No alespoň že nepojedeme s prázdnou.

Tři a půl hodiny na oceánu uběhly jako voda. O zábavu nebyla nouze obzvláště když se například snažíte protáhnout rybáře z opačné strany lodi pod lodí a on se snaží o totéž s vámi. Oba si navíc myslíte, že máte rybu -:). Poštěstilo se nám dokonce vidět obrovskou mořskou želvu, nahlé změny počasí a podobných zážitků bylo plno. No ale každá legrace někdy končí a tak byla vytažena kotva a jelo se do přístavu. Cesta zpět byla klidná jako projížďka po jezeře. Vítr vždy vane k pobřeží a tak vlny z opačné strany "vezou a nehoupají". Po vylodění se provedla "výstava" a následovalo kuchání ryb a odjezd domů.

Teď když to píšu (v suchu a popíjím kafe) to vše vypadá jako pohodový výlet, ale musím přiznat, že to byl celkem drsný zážitek a kdo nezažil nepochopí. To houpání žaludku mne bude strašit ještě nějakou dobu. Naštěstí to ale nebylo tak zlé abych si to nebyl ochoten zkusit znova.