Yellowstone

Wioming je státem, kde (alespoň z východní strany) končí prérie a začínají hory. Naším dalším cílem byl národní park Yellowstone. Jenže to byl ještě kus cesty. První co nás čekalo, bylo překonání Bighorn Hills, respektive jejich Granite Pass (průsmyk) ve výšce 2,725 metrů. Toto pohoří je velmi strmé, protkané spoustou průsmyků a kaňonů. Pro nás to znamenalo pomalou jízdu po serpentinách, kdy dostával zabrat motor i brzdy. Na druhou stranu jsme viděli spousty kaňonů a různě zbarvených skal, což byla úleva po dlouhé cestě přes Velké Pláně. Po projetí Bighorn Hills jsme se dostali na náhorní plošinu, která pokračovala až do Yellowstonu. Na této náhorní plošině leží městečko Cody, které je známé tím, že odsud pochází Buffalo Bill, známá postava propagující umění divokého západu po celém světě. Na jeho počest zde pojmenovali vodní elektrárnu a přehradu ležící kousek nad městem. K hranicím Yellowstonu je to odsud zhruba hodina jízdy skalnatou krajinou, kde se teplota pohybuje okolo 40°C.

Yellowstone National Park

20.7.1998 ve 13:05 (mountain time) překračujeme hranice Yellowstone National Parku východní branou. Věřím, že obecné informace o velkých parcích USA jsou všeobecně známy, ale přesto si neodpustím trochu obecností o každém z nich.

Charakter parku:

Yellowstone leží v severozápadní části státu Wyoming na ryolitové náhorní planině o nadmořské výšce 1,600 – 2,300 m. Národní park má rozlohu 8,990 km² a patří celoročně mezi nejchladnější oblasti USA kromě Aljašky. Největšími zajímavostmi parku jsou geotermální aktivity. Přes 200 gejzírů a 3,000 horkých pramenů! Světovou proslulost dodávají parku i bohatá stáda volně se pasoucích bizonů, losů, jelenů, 240 druhů ptáků, několik set černých medvědů a především kolem 200 kusů proslulých medvědů grizzly. Zalesněná krajina, zvěř, jezera, kaňony, vodopády – toto samo o sobě by zajistilo slávu parku, i kdyby v něm nebyl jediný gejzír.

Historie:

Sopečná aktivita v parku proběhla asi před 2 miliony let, pak před 1,2 milionem let a znova naposledy před 600 tisíci lety. Unikátní geologické jevy v Yellowstone byly objeveny až v roce 1807 traperem Johnem Colterem, členem Lewis-Clarkovy expedice. Jeho vyprávění o kouřících dírách, skrytých ohních a vroucích řekách přineslo tomuto kraji přezdívku "Colterovo peklo". V 60. letech 19. století postoupilo osídlování Západu i sem a vyvstalo reálné nebezpečí, že území bude rozparcelováno na soukromé pozemky a unikátní přírodní jevy budou zničeny. Na to upozornila v r. 1870 Washburn-Langford-Doaneova expedice. Federální geologický úřad U.S. Geological Survey vyslal následujícího roku expedici vedenou dr. F.V. Haydenem, která celou oblast zmapovala z hlediska živé a neživé přírody. Získané informace vedly Kongres k tomu, že r. 1872 vyčlenil toto území do federální správy a zřídil první národní park "… k ochraně přírodních hodnot v neporušeném stavu na věčné časy a k jejich zpřístupnění pro celý národ." Yellowstone se stal modelem pro zřizování všech národních parků na světě. Yellowstone je každoročně sužován lesními požáry, které jsou ovšem přirozeným jevem. V roce 1988 však došlo k  nejničivějšímu požáru za poslední desetiletí, který znamenal poškození velké části porostů. Jeden čas se dokonce hovořilo o uzavření tohoto národního parku. K tomu naštěstí nedošlo, avšak dodnes jsou vidět obrovské plochy spáleného lesa.

Orientace:

Park leží v severozápadním cípu Wyomingu, malá část parku leží na území Montany a Idaha. Na východní straně je park lemován hřebeny Absaroka Range. Nejvyšší hora parku Eagle Peak (3,462m) leží na jihovýchodě parku. Uprostřed parku leží v nadmořské výšce 2,357m velké jezero Yellowstone Lake se 177 km pobřeží, což z něj činí ráj rybářů. Hlavní silnice parku ( Grand Loop Road ) vytváří velkou osmičku. Její horní část (Upper Loop) měří 113 km, spodní okruh (Lower Loop) měří 154.5 km a pokud se "osmička" projede po obvodu na počitadle ujetých kilometrů se objeví číslo 228.5 km. Vstupné do parku - $20.

První co nás po příjezdu do parku překvapilo, byl sníh na kopcích všude kolem nás. Jak už jsem se zmínil, celou cestu nás provázelo vedro a teď tohle! Ale nakonec, co jiného se dá od nejchladnějšího místa kontinentálního USA čekat. Již při vstupu do parku nás vítala cedule (All Campgrounds Full), všechny kempy jsou obsazeny, což věštilo určité potíže s  ubytováním, ale to je známý fakt, neboť park navštíví ročně 3,000,000 turistů. Poobědvali jsme na vyhlídce u Yellowstone Lake, což vždycky zvedne náladu. Pochopitelně to zabralo a plní elánu jsme se vrhli do objevování krás parku. První na co jsme narazili, byla bahenní sopka (Mud Volcano). Jedná se prostup páry a vody se sloučeninami síry na povrch, kde vytváří bublající bahenní sopku. Teplota páry se pohybuje okolo 87.5°C a tak je v okolí sopky i v parném létě spousta páry.

Procházíme se po místě, které vypadá jako "bizardní kuchyně", neboť všude okolo to bublá, vaří a klokotá a tu najednou jsme spatřili na ostrůvku uprostřed vřelého bahna našeho prvního bizona. Zdálo se, jako by byl umělý, ale po chvíli se začal pohybovat a tak jsme viděli skutečného bizona na dosah. Později jsme poznali, že bizon patří mezi jedny z nejběžnějších zvířat v parku a tak další setkání už nebudu popisovat. Jen pár stovek metrů od bahenních sopek se nachází sírový kotel (Sulphur Caldron) , což je obrovská díra v zemi, ze které vystupují sírové páry. Pokračovali jsme směrem na sever ke Grand Canyon of Yellowstone. Tento asi 40 km dlouhý kaňon řeky Yellowstone ve žlutých vulkanických skalách je místy až 366 m hluboký. Kaňon začíná dvěma vodopády. Horní vodopád (Upper Falls) měří 33m a Spodní vodopád (Lower falls) 94m. Jenom pro orientaci Niagarské vodopády měří "pouhých" 55m! Kaňon tvoří vulkanické vyvřeliny, které střídají barvu od žluté přes růžovou, hnědou až po čistě bílou. Obzvláště zapadající a vycházející slunce dává vyniknout krásám barev. Odpoledne příjemně ubíhalo a byl čas myslet na to, kde složíme hlavu. Hned u kraje kaňonu leží vesnice Canyon Village a u ní je celkem velký kemp. Ignorovali jsme ceduli oznamující, že kemp je plný a zkusili jsme pohovořit se strážci parku. Po čtvrthodinové společenské konverzaci se našlo místo a tak jsme byli alespoň pro tuto noc v klidu. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli na dosah Grand Canyonu of Yellowstone, udělali jsme krásnou procházku v zapadajícím slunci po hraně kaňonu.

Po velmi chladné noci (8°C) jsme se probudili do nádherného rána. Naším cílem bylo pokracovat po "osmičce" dále na sever. Kousek za Canyon Village přesněji v okolí Duraven Pass (2,700m) začala oblast poškozená požárem v r. 1988. To jsme samozřejmě věděli, ale všechny nás překvapil rozsah a forma zdejšího "spáleného" lesa. Osobně jsem očekával planinu a maximálně popadané ohořelé kmeny. Ve skutečnosti to vypadá tak, že se projíždí lesem s  normálními vzrostlými stromy, který se od ostatních liší jen absencí jehličí na stromech. Pohled na takový les je dost depresivní. Pokračovali jsme v cestě a najednou jsme viděli spoustu stojících aut podél cesty. Podívali jsme se tím směrem, kterým se dívali všichni a tam se procházel vlk! Krásný, vzrostlý jak vystřižený z Karkulky. To už jsme v Mammoth Hot Springs. Tady se oxid uhličitý z horkého magmatu, (který je v oblasti Yellowstone pouhých 5-8 km pod povrchem) mísí v podzemí se vsáknutou vodou. Vzniklá kyselina uhličitá rozpouští travertin a puklinami ho vyplavuje na povrch, kde se usazuje a vytváří unikátní kaskády a terasy. Křehká krása roste několik desítek let. V Mammoth jsou všechny prameny pohromadě na jediném kopci. Tuto nádhernou krásu obdivují nejen lidé, ale i zvířata i když pochopitelně z jiného důvodu. My jsme viděli nádherné stádo jelenů, kteří se vyhřívali v blízkosti pramenů. Toto místo je opravdu nádherné a je zajímavé, že se špatně zachycuje na fotografii a to nejen amatérům, ale i profesionálům.

Pokračujeme dále po "osmičce", ale tentokráte směrem na jih, neboť Mammoth byl nejsevernějším místem v Yellowstonu. Západní, respektive jihozápadní strana Yellowstonu je právě charakteristická svými gejzíry a horkými prameny. Většinou se termální aktivity soustřeďují do tzv. "Basin." První na kterou jsme narazili nesla název Norris Geyser Basin, což je areál horkých pramenů zabarvených minerály a baktériemi, gejzírů a hvízdající páry unikající puklinami z podzemí. Tady leží Steamboat Geyser, který je prý největším gejzírem na světě. Problém je v tom, že je absolutně nevypočitatelný a naposledy vybuchl před 30ti lety. My jsme vzali zavděk daleko menším, ale častěji vybuchujícím gejzírem. Téměř ke koupání zvou až 8m hluboké nádherně modré termální prameny. Jedeme dál, protože "basiny" tady leží jeden vedle druhého. Další v pořadí je Lower Geyser Basin, který je největší v celém parku. Zahrnuje jezero Firehole Lake probublávané horkou párou a gejzíry White Dome a Great Fountain. Midway Geyser Basn proslul mnohobarevným jezerem Grand Prismatic Spring a gejzírem Excelsior. A to už přijíždíme do posledního místa gejzírů Upper Geyser Basin. Toto místo je nejvýznamnější areál gejzírů v celém parku. Jedná se o asi 3km dlouhý pás území podél řeky Firehole River. Celé území je protkáno sítí cest sjízdných i na kole. V areálu je několik slavných gejzírů. Riverside, Giant, Grand Geysers atd. Některé z nich jsou nepředvídatelné, některé mají erupce v dlouhých intervalech a některé už bohužel vyhasly. Přesto procházka kolem kouřících kuželů (sopouchů), které gejzíry za dobu své činnosti vytvořili je zážitek. Součástí této "basin" je i Old Faithful (starý spolehlivý). Tento gejzír není ani nejmohutnější ani nejvyšší, zato je nejslavnější. Důvod, proč se skrývá v jeho spolehlivosti. Od roku 1870, kdy byl objeven pravidelně vybuchuje v intervalu 50-80 minut, což je na gejzír nevídaná přesnost! A tak každou hodinu vyletí do výše 30-35 metrů asi 45 tun vody o teplotě 93°C. Toto vše sledují neuvěřitelné davy turistů čekajících na lavičkách kolem gejzíru. Od Old Faithful je to už jenom kousek k  Yellowstone Lake, odkud jsme vyjížděli.
Další noc jsme zajistili stejně jako předešlou - v plném kempu se našlo místo. Zítra se pokračuje směr Grand Teton National Park.