Yosemite N. P. - zima

Na návštěvu Yosemite National Parku jsme se připravovali několik týdnů. Chtěli jsme totiž tento park navštívit v době, kdy je pod sněhem. Protože park leží v pohoří Siera Nevada, začíná tam zima dřív a trvá déle. Navíc zima přichází náhle a jakmile park zapadá sněhem uzavírá se. Vždy když jsme se rozhodli pro návštěvu parku, tak někdo z nás onemocněl, nebo napadlo tolik sněhu, že nebyly sjízné cesty a pod. Konečně jsme našli termín, kdy jsme byli všichni v pořádku a počasí mělo být příznivé. Po telefonické kontrole na vedení parku nám bylo sděleno, že sice kameny spadlé z El Capitan zatarasily cestu a spousta cest je zavřeých z důvodu nesjízdnosti, ale obecně je park otevřen.

Cesta začala za slunečného počasí a opět přispěla k novým poznatkům. Projížděli jsme totiž zkrz plantáže na kterých se pěstovaly mandle a pistácie. Abych pravdu řekl tak mandlovníky které jsem viděl doma vypadaly úplně jinak, než tady. Tady mi stromy připomínaly spíše naše ořešáky. Projížděli jsme také kolem zpracovatelských závodů a všude byla cítit vůně mandlí. (občas střídaná "vůní" čerstvě přejetého skunka) Po přejetí centrálního údolí jsme začali pomalu ale jistě stoupat do hor. Pořád jsme čekali na sníh, ale kde nic tu nic. Pouze náš palubní teploměr ukazující venkovní teplotu neustále klesal. Pro úplnost dodávám, že na tento výlet jsme byli vybaveni novou špičkovou technikou. Byla jím satelitní navigace systému Magellan. Celá navigační jednotka byla na pevno zabudovaná v našem novém autě (v době vypůjčení najeto 552 km), které jsme vypůjčili asi týden před tím. Sestava spočívala z antény (napevno na zadním kufru), vyhodnocovací jednotky (v kufru) a 4" LCD barevného displeje s ovládacími tlačítky (na palubní desce). Nevím s jakou přesností to funguje, ale stačí zadat adresu a on Vás tam spolehlivě dovede. Kromě ukazování polohy na mapě a trasy má tento navigační systém hlasový výstup, který spolehlivě navádí a upozorňuje i na takové detaily, jako do kterého pruhu je dobré se zařadit, vzhledem k dalšímu odbočování.

Takže tato "kouzelná" krabička nás dovedla asi za 3 hodiny až k bráně národního parku. To už všude okolo bylo bílo. Na budce při vstupu do parku bylo napsáno "OBLAST VYŽADUJÍCÍ SNĚHOVÉ ŘETĚZY! - Pro vjezd do parku jsou nutné sněhové řetězy, které je nutno mít ve voze po celou dobu pobytu v parku!" No průser. Kde bychom vzali sněhové řetězy!? Navíc jsme viděli jak všechny auta před námi nepokračují do parku, ale zabočují na odstavné parkoviště. No což maximálně se vrátíme. Když na nás přišla řada, tak nám rangerka vysvětlila, že není nutno mít řetězy, ale máme jet rychlostí pouze 20km/h a dodržovat velké odstupy mezi auty. To se nám dost ulevilo, protože jet zpět se nám vůbec nechtělo. Pochopili jsme proč všichni odjížděli na parkoviště. Všichni se jeli obléct do teplých věcí (okolní teplota klesla na -3C) a popřípadě se posilnit na další "nebezpečnou" cestu. Následovali jsme příkladu ostatních a zachvilku jsme pokračovali dál.

Cesta od severní brány parku do Yosemite Valley je dlouhá asi 18km a až na drobné vyjímky se jedná o téměř samé klesání. Cesta byla pouze lehce odhrnutá a tak se jelo vlastně po sněhu. Pomalá jízda však poskytovala spolujezdcům spoustu času a příležitostí obdivovat krásy okolní krajiny. Zpočátku jsme projížděli pohádkovou zasněženou krajinou a všude leželo několik centimetrů čerstvého sněhu. O několik kilometrů dále jsme viděli obrovské spáleniště, které vzniklo při letošních lesních požárech. Asi v polovině cesty se otevřel pohled na dva charakteristické skalní masivy Yosemite parku El Capitan - v levo a Half Dome - uprostřed. Fotografie zachycující tento výhled je v levém horním rohu tohoto článku.

Po příjezdu do údolí nás čekalo překvapení v podobě naprostého nedostatku vody ve vodopádech. (fotka vrcholu největšího vodopádu je na konci článku) Vodopády, které jsme obdivovali v létě pro svou výšku a mohutnost byly pouze stružky vody, které nezřídka ani nedopadaly po hromadě dolů, ale byly rozprášeny větrem ještě v průběhu pádu. V údolí samotném nebyla taková zima, jako nahoře a tak jsme se rozhodli pro procházku. Když jsme začínali procházku tak bylo krásné počasí a slunečno a když j sme končili tak byla typická chumelenice. Všechno se to seběhlo v průběhu hodiny. Na procházce se samozdrejmě nejvíce líbilo Honzovi, protože se poprvé setkal se sněhem. I když měl za chvilku ruky jako led odmítal přestat dělat koule a házet to po ostatních.

Prošli jsme se po parku a navstívili jsme spodní vodopád z Yosemite Falls. To už chumelenice došla až k nám a nepřímo nás přinutila k návštěvě visitor centra. Bylo pět večer a začalo se stmívat což nám připomělo, že je čas se zaobírat myšlenkou na návrat. Vzhledem k tomu, že všechny jiné cesty kromě do Yosemite Valley byly zavřeny, nemohli jsme se např. podívat na Glacier Point, který jsme obdivovali minule. Zkusili jsme navštívit tunel view, ale vyhlídka na fujavici v údolí nebyla právě to co bychom chtěli obdivovat.

Cestu zpět jsme vybrali podél řeky Merced, abychom nemuseli přejíždět hory. Tím se nám sice cesta protáhla asi o hodinu, ale to nás nikterak nerozhodilo. Večer jsme ještě stihli oslavit Martina, který jezdil v Yosemite na bílem koni už asi měsíc.

Když srovnám zimní návštěvu tohoto parku s letní, vítězí spíše léto s důvodů možnosti navštívit i jiné části parku. Pochopitelně to bylo daleko lepší, než sedět doma. Z hlediska návštěnosti je ale bezesporu lepší zima, protože Yosemite N. P. je nejpřelidněnější národní park v USA a v zimě je tady daleko méně lidí. Zimní období je ideální pro vyznavače extrémních tůr, protože přes zimu je možno navštívit i části parku, kam je jinak zakázán přístup. Potkali jsme několik takových skupin, které vypadaly, že jsou tady na několikadenní výšlap.

Stránka popisující letní návštěvu Yosemite N. P. je ZDE.