Yosemite

Naším dalším cílem byl národní park Yosemite. Tento park je vzdálen asi 250 km od San Francisca směrem na východ. Asi hodinu jízdy od San Francisca jsme projížděli kopci pokrytými větrnými elektrárnami. Jednalo se zřejmě o výzkumné pracoviště, neboť bylo možno spatřit množství různých druhů větrných elektráren. Pohled na roztočené vrtule elektráren v zapadajícím slunci byl nezapomenutelný. Po přespání nás brzy ráno čekal národní park Yosemite.

Yosemite National Park.

Charakter parku:

Yosemitský národní park leží na západním úbočí pohoří Siera Nevada, 250 km východně od San Francisca. Rozkládá se na ploše 3,080 km² v nadmořské výšce 600 – 4,000 m. Proslavil se mohutnými žulovými masívy, vysokými vodopády a bohatou přírodou. žije tu asi 295 druhů ptáků a savců, roste tady několik lesů obrovských sekvojovců. Ve vyšších polohách alpinské louky a kosodřevina. Hlavní atrakce parku leží v údolí řeky Merced (v tzv. Yosemite Valley) vymodelovaném během posledního glaciálu ledovcem o tloušťce několika set metrů. Relativně mírné klima umožňuje celoroční turistickou sezónu. Vstupné do parku $20 (platnost 7 dní).

Historie:

Prvními bělochy, kteří vstoupili do údolí Yosemite Valley, byli asi dva zlatokopové v r. 1849, kteří stopovali zraněného medvěda. Jméno údolí a parku je odvozeno od slov indiánského kmene Ahwahneechee, týkajících se medvědů grizzly. V 50. letech 19. století už stály v údolí první hotely. V roce 1864 podepsal prezident Lincoln dekret, jímž se Yosemitské údolí a Mariposký háj sekvojovců stali nejstaršími chráněnými oblastmi v USA, prozatím jen ve správě státu Kalifornia. Od této doby působil v Yosemite legendární ochranář John Muir. Zasadil o ochranu kalifornských sekvojí a ještě jako starý muž ovlivnil prezidenta Th. Roosevelta (při jeho návštěvě parku r. 1903) a jeho zákonodárné akty. Mezitím se Yosemite stalo roku 1890 národním parkem v dnešní rozloze.

Orientace:

Park má kompaktní charakter. Jeho páteř tvoří v severní části kaňon řeky Tuolumne, v jižní časti kaňon řeky Merced, oba ve směru východ-západ. Obě údolí jsou temperována atmosférickou cirkulací ze strany od oceánu. Západovýchodní osu parku tvoří silnice Tioga road překonávající na východní hranici parku 3,031 m vysoké sedlo Tioga Pass.

My jsme vstoupili do Yosemitského parku západním vstupem. Po projetí tunelu se před námi otevřel nádherný pohled na masivní žulovou stěnu (El Capitan) a vodopád Bridalveil Falls. El Capitan (2,307m) je největší odkrytý žulový monolit na světě. Tato kolmá a místy lehce převislá stěna je kvůli své obtížnosti metou horolezců z celého světa. Bridalveil Falls je 189 metrů vysoký vodopád a byl prvním místem, které jsme v Yosemite navštívili. Bohužel jsme neměli zrovna příznivé podmínky na pozorování tohoto vodopádu, neboť ranní slunce nám svítilo přímo do očí. Pokračovali jsme směrem k Yosemite Village, což je centrum Yosemitského parku. Tato cesta je tzv. slepá což by mělo znamenat, že se budeme muset vrátit, kudy jsme přijeli. Tady to ovšem neplatilo doslova, neboť cesty jsou zde jednosměrné a tak pokud někdo spěchá a přejede nějaké zajímavé místo nezbývá mu, než celou trasu projet dokola. Po příjezdu, zaparkování a nezbytné návštěvě visitor centra, jsme se rozhodli podívat se na jedno z největších lákadel parku Yosemite Falls. Yosemite Falls jsou nejvyšší vodopády v USA a páté největší vodopády na světě. Skládají se ze dvou vodopádů - Horní vodopád (Upper Fall) a Spodní vodopád (Lower Fall). Dohromady mají výšku 740 m! Jako u všech velkých věcí nejlepší pohled je z dálky, neboť od paty vodopádu není vidět přepad a tak se požitek z výšky poněkud vytrácí. Pokud jsme ovšem poněkud poodešli stranou, naskytla se nám skutečně nádherná podívaná na oba vodopády. Yosemitský park je naštěstí vybaven autobusy tzv. "shutle", které jezdí po celém parku zdarma a tak jsme se mohli všude volně pohybovat, aniž bychom měli starost o parkování. Rozhodli jsme si udělat procházku údolím řeky Merced. Jedná se o kaňon dlouhý asi 11 km a široký asi 1 km. Ploché dno, kterým protéká řeka, leží v nadmořské výšce asi 1,200m. Na východním konci se údolí dělí a pokračuje jižně od Half Dome tzv. Litle Yosemite Valley nebo severně od Half Dome kolem jezera Mirror Lake. Právě toto jezero jsme si vybrali za náš cíl. Procházeli jsme podél kolmé žulové stěny Half Dome (2,695m), která je největší horou v údolí. Polovinu jejího oblého tvaru zbrousil ohromný ledovec do kolmé stěny a tak vypadá velmi pozoruhodně. Přišli jsme k Mirror Lake a hned jsme poznali, proč se jmenuje mirror (zrcadlo). Toto jezero na řece Tenaya Creek je jedním z mála míst, kde se tato divoká říčka zklidňuje a na hladině je možno spatřit perfektní odrazy hor v okolí. Bohužel se toto jezero postupně zanáší a proto bude možno tuto krásu pozorovat již jen několik let. Projížděli jsme Yosemitským údolím a všude u kempů byla značka full což znamenalo, že se bude spát jinde. Popravdě nás to ani nemrzelo a to nejen kvůli medvědům.

Při popisu parků jsem se zapomněl zmínit o medvědech a teď je čas to napravit. Myslím, že je obecně známo, že v USA stále žijí velké populace medvědů ve volné přírodě. Většinou když se řekne americký medvěd vybaví se grizzly. Bohužel grizzly je na pokraji vyhubení a není jej už možno potkat jižněji než v Yellowstonu a i tam je poměrně vzácný. Proto setkání s grizzlym je vyjímečné, ale to neznamená, že nemůže být nebezpečné. Většina setkání je proto s daleko menším hnědým nebo černým medvědem (přesný název neznám). Tito medvědi si zvykli, že najdou potravu tam, kde jsou lidé a tak se stávají nebezpeční. Ve všech větších parcích proto platí proti medvědí opatření. Koše jsou uzavřeny tak, že se tam medvědi nedostanou, jídlo se musí uschovávat do nedobytných kontejnerů a je absolutní zákaz nechávat otevřené nehlídané jídlo v kempu nebo v autě. Je to neuvěřitelné, ale ani tyto jednoduché zásady lidé nedodržují. Většinou si z toho turisté dělají legraci a výsledek se každoročně dostaví. V roce 1997 se medvědi jenom v Yosemite vlámali do více než 900-ti automobilů! (zdroj Yosemite Guide, Volume XXVII, No. 2). Když si vezmeme, že v zimě je většina parku zavřena přicházíme k pěkně vysokým číslům denně. Proto pozor na medvědy!

Projížděli jsme Yosemitským údolím s cílem opustit park jižní bránou směrem na Fresno. Cestou jsme se zastavili, na vyhlídce "Tunel View" a protože ještě nebylo pozdě, zajeli jsme na Glacier Point. 2,199m vysoký Glacier point je vynikající vyhlídka 975 metrů nad řekou Merced. Odsud jsme si udělali představu o tom, jak celé údolí vypadá a myslím si, že je to jedna z nejlepších vyhlídek v Yosemite. V dáli jsme pozorovali zasněžené a zapadajícím sluncem osvětlené vrcholky pohoří Siera Nevada a také dva nádherné vodopády Vernal Fall (100 m) a Nevada Fall (140 m), které jsme nenavštívili z údolí. Celému výhledu pochopitelně vévodil Half Dome, který sice není nejvyšší, ale svým tvarem přitahuje pozornost. Glacier Point respektive Mono Meadow byly jedinými místy za celou cestu, kde jsme se mohli dotknout sněhu.

Vyjeli jsme tedy jižní bránou směr Fresno. Za chvíli jsme sjeli z kopců a pokračovali jsme po absolutně vyprahlé rovině jen tu a tam byl nějaký ne příliš vysoký kopeček. Vypadalo velmi zvláštně, neboť kam jsme dohlédli nebylo nic než úplně žlutá tráva a občas jen lehce nazelenalé stromy. Jeli jsme už hodně dlouho po této vyprahlé pustině a tu má žena prohlásila: "… další křižovatku s jakoukoli cestu zahneš do leva a asi za 2 míle tam bude u přehrady kemp …" Vzhledem k tomu co jsem popsal výše jsem pojal nedůvěru k tomuto tvrzení, ale opravdu na nejbližší křižovatce byla značka kempu. Vyjel jsem tedy po cestě a jen jsme ztratili z dohledu hlavní silnici změnila cesta snížila pronikavě kvalitu a vypadalo to nedobře. Kolem silnice se vyskytovali pouze nějaké ruiny a vypadalo to, že na blízku může být vše jenom ne přehrada. Poté co jsme vyzkoušeli jednu z neoznačených odboček a překonali jen velmi malou terénní nerovnost spatřili jsme hladinu přehrady, jejíž modrá hladina kontrastovala žluté spálené trávě, která ji obklopovala až k vodě. Přes mou počáteční nedůvěru se z toho nakonec vyklubal jeden z nejlepších kempů v jakých jsme za celou cestu spali.