Death Valley

Do Las Vegas jsme přijeli pozdě v noci a na prohlídku samotného města jsme neměli ten den náladu. Bylo rozhodnuto, že vezmeme hotel na dvě noci a přes den zajedeme do Death Valley (Údolí smrti). Byl obyčejný byť prázdninový den, s volným místem v hotelu nebyl problém a i ceny byly příznivější než o víkendu a tak jsme za několik desítek minut už spali v klimatizovaném pokoji. Ráno jsme se probudili do jasného a velmi horkého dne. Las Vegas přes den bylo ospalé město, kde kdo nemusí nevychází ven, neboť i v ranních hodinách se teplota pohybuje kolem 35°C. Snídaně byla v ceně hotelu a tak jsme se bez okolků vydali na cestu. Dočepovali jsme pro jistotu plnou a opustili město. Směřovali jsme na severozápad k hranicím Kalifornie, protože Death Valley National Park leží právě v Kalifornii. Zprvu jsme jeli po dálnici, která asi po 50ti mílích náhle končila bez zjevného důvodu. Po prozkoumání podrobných map se nám rozjasnilo - ukončení dálnice mělo svůj smysl. Vedla totiž jen k

atomové střelnici zvané na mapě Nevada Test Site. Je to ta střelnice, kde USA zkouší respektive zkoušely své jaderné zbraně. Ostatně kolem dálnice nebylo jiné než vojenské území ať už patřilo letecké základně nebo různým testovacím zařízením. Projížděli jsme taky kolem vězení, které bylo uprostřed pouště a věřím, že pobyt v něm musí být drsný a nejen pro vězně. Jinak ale krajina kolem dálnice byla svým způsobem krásná, neboť všude kolem byly poměrně vysoké hory či spíše skály, (2,500m) které bez kousku vegetace vypadaly velmi zajímavě. Když už jsem u té vegetace nebylo tu úplně pusto. Kolem dálnice a později i silnice rostly krásně "košaté" Joshua Trees, což jsou zvláštní pouštní stromy, u kterých neznám český název. Rychlostní

limit byl sice určen, avšak už si nepamatuji kolik to vlastně bylo, neboť jsme byli na dálnici sami a za celých asi 100 mil jsme potkali dvě, maximálně tři auta, která navíc jela rychleji než my. Projeli jsme až k Beatty, což v době našeho příjezdu bylo absolutně mrtvé město a odbočili z hlavní cesty na takovou spíše "zpevněnou komunikaci", která mířila k hraničním horám. Překročili jsme hory sedlem ve výšce 1,313 metrů a vstoupili do parku vstupem s příznačným názvem Hells Gate (Pekelná brána). Před vstupem do parku jsme si udělali krátkou zastávku, abychom zjistili, jaké teplo je v "normální" poušti a měli tak šanci porovnat jestli je v Údolí smrti tepleji nebo ne. Již první zastávka na zmiňované bráně nás přesvědčila, že toto údolí si svůj název plně zaslouží. Slovo vedro je pouhý výraz ztrácející smysl v konfrontaci ze skutečností. Vál tu lehký vítr, který byl osvěžující, asi jako když se otevře trouba po hodině intenzivního pečení. Teplota podle záznamů se pohybovala něco málo přes 48°C a to bylo teprve dopoledne. Několik dnů před naší návštěvou zde dokonce padl místní teplotní rekord, který ovšem nepřekonal absolutní teplotní rekord z roku 1958 který byl 88°C! Jinak letošní rok byl červenec i srpen teplotně nadprůměrný a tak jsme si prý mohli vychutnat neobyčejné teplo. Zastavili jsme se na písečných dunách, které jsou přesně tím co si neznalý člověk představí, když se řekne poušť. Písek, písek, písek, ….. Nás více zajímala nejhlubší proláklina na severní polokouli Bad Water, která leží –86metrů pod hladinou moře. Asi 20 km od nejhlubšího místa leží nejvyšší vrchol parku Telescope Peak s výškou 3,368m a tak o převýšení v tomto parku není nouze. Četl jsem několik teorií o tom proč je zrovna toto místo tak horké a nejpravděpodobněji vypadá teorie která tvrdí, že důvod vysokých teplot je v kaňonu ohraničeném dvěma vysokými pohořími. Kaňon je kolmý na směr proudění větru a teplý vzduch stoupající z kaňonu je srážen zpátky a je vytvořená vlastní cirkulace jen málo vyměňující teplo s okolím. Ať je to tak nebo jinak, faktem zůstává vysoká teplota a průměrné srážky kolem 5cm ročně. Přesto všechno, zde žije několik set druhů rostlin a živočichů. Cesta k Bad Water procházela několika zajímavými skalními formacemi, které by si jistě zasloužily více pozornosti než jsme jim věnovali, ale při takové teplotě polední procházka pod hladinou moře není zrovna příjemná. Na Bad Water jsme skutečně narazili na vodu, ale byla několikanásobně slanější než mořská voda. Vstup do parku $10 - "nepovinné" resp. nevybírá se přímo
No bohatě nám to stačilo a tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Abychom se cestou zpět nenudili zvolili jsme jinou trasu. A tak se bylo stále na co dívat. Cesta opuštěnou Nevadou je zajímavá a jistě by stálo za to projet i centrální část, která je ještě opuštěnější.

Do Las Vegas jsme přijeli v podvečer, což bylo právě včas na to, abychom si odpočinuli před náročnou nocí. Jak snad každý ví Las Vegas žije především v noci a tak jsme vyšli do města až po setmění. Bydleli jsme přímo v jednom z center města a tak do nejbližšího kasina to bylo co by kamenem dohodil. Jenže gambling nebylo to co nás na Vegas zajímalo a tak jsme procházeli kolem kasin a obdivovali co vše jsou majitelé kasin schopni udělat, aby přitáhli zákazníky. A tak je možno vidět kousek od Údolí smrti a uprostřed pouště souboj pirátských lodí, nespočet fontánek, vodotrysků a vodopádů. Je zde možno spatřit bílé tygry i egyptskou sfingu. Pokochat se panoramou New Yorku i spatřit pohádkový zámek. Pochopitelně, že taková procházka nás unavila a tak jsme zapadli do kasina rozměnili několik dolarů na "nikláky" (5centů – $0,05), dali jsme si pivo za $0.5 a pomalu jsme házeli mince do automatů. Pochopitelně jsme nic nevyhráli, ale s tím ostatně nikdo ani nepočítal. Za chvíli jsme zase pokračovali dál, neboť vždy je co vidět. Ani jsme se nenaděli a bylo půl třetí ráno, což už byla vhodná doba jít spát.

Ráno nás čekalo překvapení v podobě nestartujícího auta. Naštěstí "jump" od správce hotelu na chvíli pomohl a vydal jsem se hledat prodejnu baterií. Pobyt v pekle Death Valley totiž stačil vysušit naši bez údržbovou baterii tak, že nebyla schopna opravy. Ještě že se nám to nestalo někde na poušti. Po asi dvou dalších "jumpech" získaných v různých servisech byla nalezena prodejna, kde měli vhodnou baterii na skladě. Po namontování baterie, výměně oleje a skvělém umytí auta (v ceně výměny oleje) jsme opustili Las Vegas směrem do Arizony.