Sequoia

Sequoia and Kings Canyon National Park.

Charakter parku:

Sequoia národní park leží v hřebenu pohoří Siera Nevada. Původně byl národním parkem pouze park Sequoia a až později se připojil Kings Canyon. Rozloha Sequoia N. P. je 1,632 km². Kings Canyon N. P. se rozkládá na ploše 1,857km² a v nadmořské výšce 1,400 – 4,344 m. Parky zřízeny pro ochranu nejvyšších partií Siery Nevady. V národním parku Sequoia leží nejvyšší hora kontinentálního USA Mt. Whitney (4,418m). Tato hora je poměrně snadno zdolatelná i pro obyčejné turisty. Kvůli ochraně přírody a aby tam neproudily davy turistů, je nutno si obstarat povolení k výstupu. Vydávají se přesně na půl roku dopředu a je jich pouze 50 na každý den. Hory jsou nádherné, ale světovou proslulost těmto parkům zajistily lesy sekvojovců obrovských. Tyto stromy nejsou tak vysoké jako redwood sequoia, ale jsou mohutnější. Vstupné do parku $20 (platnost 7 dní).

Historie:

Sequoia N. P. byl založen roku 1890 a Kings Canyon N. P. je parkem od roku 1940. Jehličnaté sequoie byly pojmenovány po Indiánu Sequoyah, který vymyslel abecedu kmene Cherokee.

Orientace:

Hlavní osu parku tvoří pohoří Siera Nevada. Po vstupu do parku západní branou se cesta dělí na Kings Canyon Highway, která po několika mílích končí v Cedar Grove a na Generals Highway, která prochází skrz Giant Forest a opouští Sequoia N. P. jižní branou.

Naším hlavním zájmem bylo vidět sekvojovce obrovské a tak jsme zvolili návštěvu Giant Forestu. V tomto lese obrů roste největší živý tvor na světě – sekvoj General Sherman. Něco tak velkého se těžce popisuje slovy, proto se omezím jen na pár faktů.

Odhadované stáří:	2,300 – 2,700 let
Výška:	83.8 metrů
Obvod kmene:	31.3 metrů
Maximální průměr:	11.1 metrů
Průměr největší větve:	2.1 metru
Objem:	1,486.6 m3

(měřeno v roce 1975)

Tento strom pořád roste a tak tyto rozměry nemusí být aktuální, ale už teď je to těžko představitelná masa dřeva. Prošli jsme si Congress Trail, což je turistická trasa vedoucí kolem sekvojí, které si pro svou unikátnost vysloužili jména. Procházka po takovém lese byla jako v neskutečném snu, neboť procházet se kolem stromů, které neobejme několik lidí se nepodaří každý den. Tato procházka nás příjemně naladila a tak jsme se rozhodli zdolat 2,060 metrů vysoký Moro Rock. Jedná se o holou skálu, která je zajímavá nejen krásným rozhledem, ale i tím, že stále roste.

Z vrcholu je za krásného počasí krásný pohled na hřeben Velkého západního předělu. Protože pěkné počasí bylo byl i výhled, kterého jsme se dlouho nemohli nabažit. Po takové námaze jsme zajeli na odpočívadlo trochu se posilnit. Nebylo ničím extra zajímavé kromě toho, že se cestou projíždělo padlým stromem. Důvod proč o tom píšu je ten, že jsme tam objevili závadu na našem vozidle. Opět nám prorezavěl výfuk a to tak nešťastně, že se utrhl držák na kterém byl připevněn k autu. Nijak to zatím nevadilo, ale vzhledem k tomu, že jsme nejezdili jen po zpevněných cestách hrozilo akutní nebezpečí utrhnutí. Oprava nebyla složitá, ale nejvíc času zabralo hledání jakéhokoli drátu. Pobyt v Sequoia N. P. nebyl tak dlouhý, jak jsme předpokládali a protože jsme hodlali využít následujícího dne k rekreaci a oddechu na plážích Pacifiku, využili jsme našetřený čas k přesunu blíže k oceánu. Projížděli jsme úrodnou krajinou a míjeli jsme jednu plantáž za druhou. Nám středoevropanům se pochopitelně nejvíce líbily stromy obsypané pomeranči nebo citrony. Cesta ubíhala a za chvíli jsme byli kousek před Los Angeles, kde jsme po delším hledání a bloudění uprostřed pomerančových plantáží našli kemp.

Naše cesta směřovala na jihozápad a měla jediný cíl odpočinout si na plážích a zaplavat si v Pacifiku. Je pravda, že už jsme jednou jeli se stejným cílem k tomuto oceánu, ale doufali jsme, že tentokrát to dopadne lépe. Cesta jako den předtím pokračovala pomerančovými plantážemi a jako cíl jsme si vybrali pláže v okolí Ventura, které se nám zdály dostatečně jižně a zároveň přiměřeně daleko od Los Angeles. Naštěstí bylo krásné ráno a to i na samotné pláži. Pláže nás překvapili velkou podobností s Atlantickými plážemi. Jenomže jsme měli za zády 659 metrů vysoký kopec a tak to nebyl klasický Atlantik.

Vlny byly přiměřené, teplota oceánu přijatelná, písek na plážích prohřátý a tak začal příjemný odpočinkový den. Po chvíli pobytu na pláži připluli delfíni a tak nám čas příjemně ubíhal. Bohužel jsme zapomněli na Kalifornské sluníčko a tak jsme kolem třetí cítili, že je čas opustit pláže, nebo dopadneme špatně. Náš záměr byl dojet do Las Vegas, ale když už jsme byli tak blízko Los Angeles, rozhodli jsme se podívat se trochu po městě. Projeli jsme Beverly Hills, Hollywood a hledali jsme ten známý nápis HOLLYWOOD na kopci. Vzhledem k absenci jakýchkoli informací o tom, kde tento nápis leží, nám hledání zabralo dost času, ale nakonec jsme byli úspěšní. Cesta mezi LA a Las Vegas vedla přes Mojavskou poušť, ale na rozdíl od horní části Nevady tato dálnice byla daleko více zaplněna auty. Za zhruba pět hodin jízdy jsme po překonání jednoho z nesčetných kopců uviděli město, které zářilo uprostřed černé pouště.

---