San Francisco

Ráno nás přivítalo nevlídným počasím a mlhou valící se od oceánu. Cesta z Olema do San Francisca vede po již zmiňované cestě č. 1, což je obyčejná silnice s jedním pruhem pro každý směr jízdy. To co s ní dělá tzv. "Scenic Route” je poloha. Silnice totiž vede těsně podél pobřeží a jelikož pobřeží Pacifiku je severně od San Franciska skalnaté, jede se většinou po hraně kolmého srázu, pod kterým burácí oceán. Častokrát jsme zastavovali, abychom se pokochali výhledem na Pacifik. Přístup do San Francisca ze severu, je možný pouze přes most Golden Gate. Tento světoznámý ocelový visutý most od svého otevření 1937 zkracuje automobilistům mnoho desítek kilometrů objíždění zálivu. Hlavní inženýr J. B. Strauss. Výška mostních pilotů je 227 metrů. Rozpětí mostu 1,280 metrů bylo překonáno až newyorským Verrazano – Narrows Bridge. Z těchto a nejen z těchto důvodů je most navštěvován turisty z celého světa. My jsme tento architektonický skvost pochopitelně nechtěli vynechat a tak jsme zastavili na místě bývalé pevnosti, odkud je za dobrého počasí nádherný výhled na most. Náš problém byl v počasí, neboť byla mlha, která se dala krájet. Z mostu jsme bohužel viděli pouhé části podle toho, jak zafoukal vítr a rozehnal mlhu. Přejeli jsme tedy Golden Gate a vjeli do San Francisca.

San Francisco

Brána do Orientu nebo Paříž Západu – to jsou přezdívky, kterými se toto město honosí. Historie San Francisca začíná v roce 1769 objevením zálivu Španělem Gaspar de Portola.
Španělské osídlení začalo roku 1776 stavbou misie Dolores. Ve 30. letech 19. století začalo růst město pod jménem Yerba Buenna (dobrá bylina). V době zlaté horečky v letech 1848 – 49 se město stalo finančním centrem, v následujících desetiletích velrybářským přístavem a hlavní metropolí pacifického západu. V roce 1945 zde bylo založeno OSN. V 50. a 60. letech centrem intelektuální a kulturní avantgardy. Bohužel město leží na tektonickém zlomu, který ohrožuje město častými zemětřeseními, z nichž nejhorší bylo v roce 1906. Město je kosmopolitní a více než 10% populace tvoří asiaté. Díky mírnému klimatu a nádhernému umístění patří San Francisco k nejkrásnějším městům Ameriky.

První co jsme se rozhodli navštívit byla Lombard street, které jedna část je známa jako nejklikatější ulice světa. Zaparkovali jsme na Russian Hill kousek od Lombard a procházeli jsme se po této ulici. Byla sobota ráno a na ulici nebyl téměř žádný provoz. To že to není obvyklé jsme viděli o pár hodin později, kdy byla ulice doslova přecpaná turisty. Popravdě musím říci, že jsem si tuto uličku představoval jinak. Nevím proč, ale žil jsem v  domnění, že klikatost této ulice je z nějakého důvodu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděl, že ulice je klikatá "uměle" bez zjevné příčiny a pokud jakákoli ulice vedle se rozhodne, že bude ještě klikatější, tak jen vhodně rozmístí obrubníky a je to. Po tomto "začátku" jsme pokračovali do přístavu, kde jsme se procházeli

po molech a kochali se výhledem na Alcatraz. Bylo zvláštní, že jakmile jsme přejeli Golden Gate a odbočili do vnitrozemí, nebylo po mlze ani památky a tak jsme se těšili z nádherného slunného dne. Krátce před polednem jsme prošli dowtown s nezaměnitelnou 260 metrů vysokou Transamerica Pyramid, která tvoří nezaměnitelnou siluetu města a přišli jsme na kraj Chinatown. Chinatown neboli čínské město se nachází téměř v každém větším městě USA, ale Chinatown v San Franciscu je největší čínské město mimo Asii. Nadešel čas oběda a protože Číňané jsou známi svou levnou a celkem dobrou kuchyní, byli jsme v  pravý čas na pravém místě. Po prohlídce čínské čtvrti jsme se rozhodli, rozloučit se z městem pohledem z  Telegraph Hill. Na tomto kopci se nachází malý park se sochou Kryštofa Kolumba a vyhlídková věž Colt Tower. Odsud je překrásný pohled na břehy zálivu i město samotné. Strávili jsme zde několik desítek minut, než jsme byli dosyta nabaženi pohledem na město, které se mě osobně velmi líbilo. Bohužel náš záměr svést se proslulou tramvají nevyšel pro totální "zavalenost" turisty. Den ve městě uběhl jako voda a nastal čas popojet dál.